...nebo být zabit

Březen 1945. Nacistický důstojník nechá vězně koncentračního tábora prožít noc pohromadě. Cynicky vysvětlí kolegovi, že je druhý den zlikviduje, nenechá naživu tři tisíce svědků. Jen pár desítek vězňů má vyhledat nevybuchlé bomby po spojeneckém náletu v blízkém městečku. Ostatní zahynou v podzemní továrně na munici,vyhozené do povětří. Vězeň Ernest z Vídně,veterán španělské občanské války a mladičký odbojář Kim z Prahy, který jediný z rodiny přežil heydrichiádu, se připraví na útěk. Ernest vyrobil ze šroubováků dvě jehlovité dýky a naučil Kima tiše zabíjet ranou do ledvin. Když nezabijí oni, budou zabiti sami.V noci přestříhají ostnaté dráty a dráty pod proudem zkroutí. Nabídnou útěk ostatním. Neobratný uprchlík spustí ale bezpečnostní signalizaci. Většina vězňů je postřílena. Ernest a Kim uniknou. Připojí se k nim služební vlčák Ariel, kterého si Kim jako krmič psů v táboře ochočil. Uprchlíci se zmocní plášťů a čepic vojenské hlídky. Z úkrytů vidí setkání dvou transportů. Jedním se vracejí těžce ranění němečtí vojáci z fronty a druhý s mladičkými chlapci na frontu jede. Tři mladé šokované dezertéry důstojníci bezohledně zastřeleni. Dvojice dojde k hájovně. Německý manželský pár je přátelsky pohostí. Pak ale žena zastřelí Ariela a fanatický hajný vede uprchlíky s namířenou zbraní do vsi. Kim jej bez výčitek svědomí zabije. Hajnou mezitím znásilní a zavraždí němečtí vojáci. Podpálí dům a v okolí položí miny. Ernest zkusí zaminovanou louku přejít ale postřelí ho sovětský voják. Pak se pod rozhrnutým pláštěm ukáží pruhované hadry. Ostřelovač vyběhne uprchlíkovi na pomoc a sám zahyne při výbuchu. Kim kráčí s vyhaslýma očima dál. Film končí citátem z Danteho Pekla: Hlas selhal, jsem jiskra zmrzlá v led, nechtějte slyšet divy, jsou slova málo – myšlenek běsný let, já neumřel a nezůstal jsem živý.