Kočár nejsvětější svátosti

Země původu

Československo

Copyright

1962

Rok výroby

1962

Premiéra

18. 10. 1963

Minutáž

62 min

Kategorie

film

Žánr

komedie

Typologie

hranýdistribučnídlouhometrážní

Originální název

Kočár nejsvětější svátosti

Český název

Kočár nejsvětější svátosti

Anglický název

Carriage of the Blessed Sacrament

Pracovní název

Kočár svátosti oltářní

Obsah

Odehrává se v Limě r. 17.. Peruánský místokrál Andrés de Ribera se dohaduje se svým lékařem Pinedou ohledně léčby. Státní tajemník Martinez musí chvíli počkat, než je přijat. Rozmarnému místokráli se příliš nechce na slavnost do chrámu, kam má jet novým kočárem, darem od španělského panovníka, a kde ho bude biskup opěvovat (což mu ovšem velmi lichotí). Odmítá si přiznat, že má dnu, a chlubí se, jak na svůj věk dobře vypadá. Komorník ho obléká a on se na něj zlobí. Posléze se rozhodne nikam nejet a úřadovat. Odloží dopis od plukovníka, píšícího o rozjitřené situaci v provincii Kukisaka a žádajícího vojenské posily. Odmítne také žádost od jednoho místního obyvatele, který chce šlechtický titul Inka. Ale zatím málo zaplatil. Zaujme ho stížnost od markýzy de Altamiro na papouška seňory Camilly Pericholové, který je na ni drzý. Uražená šlechtična požaduje zardoušení papouška a pokutu pro jeho paní. Místokrál konstatuje, že herečka Pericholová je drzá i na jevišti. Chce od Martineze slyšet, co se o umělkyni, která je jeho milenkou, povídá. Rozhodně prý nežárlí a je si zcela jistý její láskou. Tajemník pokrytecky lavíruje, ale posléze se zmíní o hereččině přízni k jistému kapitánu Aguirovi a také k matadoru Ramonovi, jemuž dala po skolení býka svůj náhrdelník a s nímž prý tráví svůj čas. Uražený místokrál se na pomlouvače rozzlobí, že mu lže a kuje proti němu pikle. Vyhodí ho s tím, že z něj udělá výběrčího daní v provincii Kukisaka, kde vládne jen svrab a neštovice. Nešťastný tajemník se ve dveřích mine s Pericholovou. Ta vidí, že je vládce mrzutý. Chce odejít, ale on ji nepustí. Zkušená žena ho přišla poprosit, aby jí daroval nový kočár, s nímž by trumfla kočár Altamirové. Podle Ribery však nemá na kočár právo. Muž konstatuje, že už ji nemiluje a že vystřízlivěl, i když prý stále má pro její drzou tvářičku slabost. Chce, aby se ospravedlnila. Zmíní se o Aguirovi, ale ona stále předhazuje kočár. Když jí vyčte i Ramona, žena se nedá, což ho dopálí. Vadí mu, že má z ostudy kabát a hrozí jí galejemi. Herečka ho varuje před vzbouřením v Limě kvůli ní. Chce opět odejít. Ribera tvrdí, že se jí nebude mstít, naopak jí ponechá ještě tři měsíce apanáž. Pericholová to hrdě odmítne a položí na stůl i šperky, jež má od něho. Předstírá pláč. Místokrál náhle změní tón a říká, že se přenáhlil a že udělal chybu. Omlouvá to starostmi, které má. Dvojice se usmíří. Při stolování si připije na vzájemnou velkodušnost. Milenec prý už nežárlí, ale chce potvrdit nepravdivost drbů. Camilla se zdatně vymlouvá a tvrdí, že se zmíněnými muži nic nemá, i když se s nimi stýká. Nasazuje na pleticháře Martineze. Ribera chce odčinit svou nerudnost a věnovat jí kočár, ale podle ní už je na cestu na slavnost pozdě. Ale on ji tam rezolutně pošle. Připne jí zpět šperky. – Místokrál usne v křesle. Komorník ho probudí: přišel ho navštívit licenciát Thomas de Esquiel. Rozhořčený duchovní se zmíní o pohoršení při slavnosti. Pericholová, která si myslí, že si může dovolit všechno, způsobila zmatek. Přiřítila se s kočárem a chtěla předjet markýzu Altamirovou, s níž jel licenciát. Při tom do nich vrazila. Markýza utrpěla zranění a kočár se rozbil. Pak vypukla rvačka mezi služebnictvem a Ramonem, který napadl markýziny sluhy. Pericholová posléze narušila v chrámu obřad. Esquiel žádá, aby místokrál zasáhl, jinak si markýza bude stěžovat až v Madridu. Ribera začne smlouvat: za přímluvu u markýzy nabídne licenciátovi obraz do kostela. – Do paláce dorazí biskup z Limy s Pericholovou, kterou sem přivezl ve svém kočáře. Herečka – jíž šlo zjevně jen o to, předvést se ve městě a ponížit markýzu – jako pokání věnovala královský kočár Bohu, tedy chrámu. A povoz teď bude sloužit při službě posledního pomazání. Místokrál pozve biskupa na večeři k Pericholové. Rozloučí se se zaskočeným licenciátem a odchází za milenkou a prelátem. -tbk-

Poznámka

Snímek byl uveden v Československé televizi a poté promítán v kinech s filmem Slzy, které svět nevidí (1962, režie Martin Frič) a krátkými polskými Esejemi v pásmu Večer s Janem Werichem.

Hrají

Jan Werich

peruánský místokrál don Andrés de Ribera

Jaroslava Adamová

herečka Camilla Pericholová, místokrálova milenka

Miloš Kopecký

státní tajemník Martinez

Otomar Krejča

licenciát Thomas de Esquiel

Miloš Nedbal

limský biskup

Miloš Nesvadba

Balthasar, místokrálův komorník

Zdeněk Hodr

Pineda, místokrálův osobní lékař

Štáb a tvůrci

Pomocná režie

Milan Vácha

Původní filmový námět

František Filip

Předloha

Prosper Mérimée (Kočár svátosti oltářní /Le Carrosse du Saint-Sacrement/ – divadelní hra)

Kamera

Jan Kraus

Druhá kamera

Bohumil Hába

Architekt

Boris Moravec

Návrhy kostýmů

Ester Krumbachová

Vedoucí výroby

Viktor Knapp

Zástupce vedoucího výroby

Ctibor Novotný, Adolf Široký

Hudba

Nahrál

FISYO (Dirigent František Belfín)

Lokace

bez exteriérů

Produkční údaje

Originální název

Kočár nejsvětější svátosti

Český název

Kočár nejsvětější svátosti

Anglický název

Carriage of the Blessed Sacrament

Pracovní název

Kočár svátosti oltářní

Kategorie

film

Typologie

hranýdistribuční

Žánr

komedie

Země původu

Československo

Copyright

1962

Rok výroby

1962

Produkční data

promítání povoleno 29. 8. 1963
vyřazení z distribuce 6. 4. 1973

Premiéra

nedistribuční premiéra 25. 12. 1962 (televizní uvedení ČST)
premiéra 18. 10. 1963 /přístupný mládeži/ (celostátní)
premiéra 18. 10. 1963 /přístupný mládeži/ (kina Kyjev /1 týden/, Tatra /½ týdne od 1. 11./, Květen /1 týden od 8. 11./, Radost /½ týdne od 15. 11./, Kotva /2 týdny od 22. 11./, Flora /½ týdne od 6. 12./, Bystrica /½ týdne od 13. 12./ a Maják /½ týdne od 20. 12./, Praha)

Distribuční slogan

Filmový přepis literární předlohy Prospera Mériméea.

Nositelé copyrightu

Česká televize

Ateliéry

Barrandov

Distribuce

Ústřední půjčovna filmů (uvedení v kinech), Československá televize Praha (uvedení v televizi)

Výrobní skupina

Skupina zakázkových filmů, Antonín Bedřich (vedoucí Skupiny zakázkových filmů)

Technické údaje

Délka

dlouhometrážní

Minutáž

62 min

Původní metráž

1 745 metrů

Distribuční nosič

16mm, 35mm

Poměr stran

1:1,37

Barva

černobílý

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

mono

Verze

česká

Mluveno

česky

Podtitulky

bez titulků

Úvodní/závěrečné titulky

české

Ocenění

Vítěz

Festival: 5. mezinárodní televizní festival Řím

1963
Řím / Itálie
Pohár Gran Premio – hlavní cena

Vítěz

Přehlídka: 4. dny krátkého filmu Karlovy Vary

1963
Karlovy Vary / Československo
Čestné uznání za režii
František Filip

Vítěz

Festival: 3. mezinárodní televizní festival Monte Carlo

1963
Monte Carlo / Monako
Čestné uznání

Vítěz

Festival: 3. mezinárodní televizní festival Monte Carlo

1963
Monte Carlo / Monako
Zvláštní cena kritiky
Československá televize Praha
za hodnoty sestavy předvedených televizních filmů (Kočár nejsvětější svátosti, Slzy, které svět nevidí, Ztracená revue, Tajemství tónů, Perutinka a Střevíčky) a za přínos v hledání televizního výrazu