FRANTIŠEK MIŠKA (nar. 27.8.1919, Praha – zem. 11.2.2017, Praha) vystudoval obchodní akademii; již za studií hrál v Divadelním kolektivu mladých a později u ochotníků. Za okupace byl za výlepy ilegálních letáků a pro svůj neárijský původ vězněn na Pankráci, v Terezíně (i zde se věnoval divadlu, recitaci a kabaretu), v Osvětimi, v Bolkenheimu a v Buchenwaldu. Po osvobození měl už jako profesionální herec angažmá na Kladně (1945–47), v pražském Realistickém divadle Zdeňka Nejedlého (1947–50), v Divadle státního filmu (1950–51) a nakonec v Městských divadlech pražských (1951–1985), kde v roce 1965 přešel na post režiséra. Jako režisér hostoval v Pražském kulturním středisku, v Divadle E. F. Buriana a v oblastních divadlech (Plzeň, Kladno, Brno a Mladá Boleslav). Uplatnil se též jako úpravce a překladatel divadelních her. Do konce 60. let se objevoval i na filmovém plátně (měl např. titulní úlohu ve filmu Františka Čápa Muzikant), v televizi, v rozhlase a v dabingu. Od roku 1968 režijně působil v zahraničí (Švýcarsko, Francie, Západní Německo), v letech 1983–96 byl ředitelem Městského divadla v německém Baden–Badenu a nakonec uměleckým šéfem i režisérem Divadla Příbram (1996–99) Stál u zrodu Prvního pražského studentského divadla. Herečkou byla také jeho žena Ludmila Píchová (1923–2009), a této profesi se věnují i dcera Michaela Mišková (nar. 1949) a vnučka Debora Štolbová (nar. 1981). Napsal vzpomínkovou knihu Když se pláč směje (2002). Obdržel Cenu Senior Prix (2005) a titul Rytíř české kultury (2016). Účinkoval v dokumentech Nevyúčtován zůstává život (1996; r. Martin Skyba), Ten drak jednou spadne (TV–2001; r. Marek Bouda) z cyklu Předčasná úmrtí a Fenomén Meryčka (TV–2010; r. Jaroslav Rásocha) z cyklu Příběhy slavných. Ve výborné fyzické a duševní kondici vystoupil ještě roku 2016 v pořadu Marka Ebena Na plovárně. – Filmografie: (herec, není–li uvedeno jinak) Muži bez křídel (1946; r. František Čáp), Nadlidé (1946; r. Václav Wasserman), Muzikant (1947; r. František Čáp), Nikola Šuhaj (1947; r. Miroslav J. Krňanský), Vstanou noví bojovníci (1950; r. Jiří Weiss), Mordová rokle (1951; r. Jiří Slavíček), Únos (1952; r. Ján Kadár, Elmar Klos), Pane vrchní, platit! (TV–1954; r. Jaroslav Mach), kr. f. Platit prosím (1956; r. František Lukáš), Zaostřit prosím! (1956; r. Martin Frič), povídka Bloudění (1959; r. Milan Vošmik) ze snímku Vstup zakázán, Kam čert nemůže (1959; r. Zdeněk Podskalský), Konec cesty (1959; r. Miroslav Cikán), Přátelé na moři (1959; r. Lev Kulidžanov), Taková láska (1959; r. Jiří Weiss), Zpívající pudřenka (1959; r. Milan Vošmik), Přežil jsem svou smrt (1960; r. Vojtěch Jasný), Smyk (1960; r. Zbyněk Brynych; hlas), Na laně (1963; r. Ivo Novák), povídka Jak se koupe žena (1965; r. Ladislav Rychman) z filmu Zločin v dívčí škole, kr. f. Vajshoblhák a státní tajemství (1965; r. Petr Schulhoff), Inzerát (TV–1967; r. Petr Schulhoff), Jak se krade milión (1967; r. Jaroslav Balík), Brýle (TV–1969; spol. r. Václav Táborský). –jl–
Akce: Státní ocenění Rytíř, Dáma a Mecenáš české kultury
2016
Praha / Česká republika
Rytíř české kultury
uděleno k 17. 2. 2016 ministrem kultury České republiky Danielem Hermanem