DAGMAR FRÝBORTOVÁ (nar. 10.8.1925, Praha – zem. 18. května 2012, Praha) se jako patnáctiletá zapsala do komparzního rejstříku. Od anonymních roliček dospěla k vedlejším úlohám moderních děvčat. Po boku zkušenějších hereckých partnerů, díky soukromému školení u Loly Skrbkové a studiu na Státní konzervatoři v Praze (dokončila ji roku 1946) nabývaly její výkony (hlavně v komediích) na jistotě a role na velikosti. Opakovala stejný typ upřímných zamilovaných hrdinek, bouřících se proti rodičovské autoritě: starostova dcera Ema (Čtrnáctý u stolu), jedna z dcer despotického starožitníka Zdeňka (Poslední mohykán) a rozhlasová hlasatelka Růžena Vojtíšková (Dnes neordinuji). Největšího úspěchu dosáhla úlohou Věry ve zfilmovaném humoristickém románu Karla Poláčka Hostinec „U kamenného stolu“. Po osvobození hrála v Divadle V+W (1946–47) a krátce v Divadle hudby. Po únoru 1948 byl její otec uvězněn a ji postihl zákaz umělecké činnosti; nemohla se živit ani jako manekýna. Přesto se objevila jako vedoucí internátu v Čechově budovatelské komedii Štika v rybníce. Pracovala v Divadle hudby jako uvaděčka. Provdala se za architekta Kopeckého a věnovala se rodině. Později byla až do důchodu úřednicí ve Strojexportu. – Filmografie: Prosím, pane profesore! (1940; r. Gina Hašler), Rukavička (1941; r. J.A. Holman), Modrý závoj (1941; r. J.A. Holman), Velká přehrada (1942; r. J.A. Holman), Čtrnáctý u stolu (1943; r. Oldřich Nový, Antonín Zelenka), Neviděli jste Bobíka? (1944; r. Vladimír Slavínský), Velký případ (1946; r. Václav Kubásek, Josef Mach), Poslední mohykán (1947; r. Vladimír Slavínský), Dnes neordinuji (1948; r. Vladimír Slavínský), Hostinec „U kamenného stolu“ (1948; r. Josef Gruss), Štika v rybníce (1951; r. Vladimír Čech). -fik-
