Sedmikrásky

(pod titulky) Různé dokumentární záběry z bombardování. – Dvě dívky, Marie I (tmavovláska) a Marie II (plavovláska), jsou přesvědčeny, že „všechno se na tom světě kazí“, a proto se rozhodnou být také zkažené. Jejich zásadou je, že „nic nevadí“. Tráví život na plovárně a v nočních podnicích, kde se přátelí s toaletářkami. Žijí v malém bytě. – Marie I je v restauraci se starším pánem. Představí se mu jako Jiřina a tváří se upejpavě. Ke stolu se jim vnutí Marie II, údajně Jiřinina sestra Jarmila. Ta si k nelibosti zaskočeného muže začne objednávat jídlo i pití. Pán neví, jak se má zachovat, zatímco dívky se svým trikem baví. Když se Jarmila dosyta nají, zeptá se nevinně, kdy pánovi jede vlak. Všichni tři dorazí na nádraží. Muž pošle sestru pro noviny a Jiřina mu vysvětlí, že ho před ní vydávala za strýce svého chlapce z Jičína, aby na ni doma neřekla, že se tahá se starými. Dívky naloží vyjeveného ctitele do vlaku. Dobře se tím baví. – V nočním podniku kamarádky ztropí při kabaretním vystoupení tanečního páru výtržnost a vrchní je vyvede. – Marie I zavře doma plyn, který si pustila kamarádka, ale přitom nechala otevřené okno. Marie II se urazí, když jí vyčte její „tahání se“. Na plovárně se však smíří. – Krátce nato opakují přítelkyně stejnou hru s jiným starším pánem, tentokrát jako Marcelka a Miluška, ale když muže posadí na vlak, usoudí, že je to už nebaví; byl to jejich pátý „případ“. Snaží se vymyslet něco, „co by byla legrace a ještě větší špatnost“. – Nahá Marie II je jako Julie v bytě světáka, který sbírá motýly a který se vyznává ze své zamilovanosti. – Věčně zpívající toaletářka chce udělat dívkám kávu a ony jí zatím ukradnou drobné. Marie II tvrdí, že je zkaženější, protože krade a lže, ale podle Marie I lže každý. Chtějí provést něco „opravdu velkého“. Doma zapálí rozvěšený toaletní papír. Julii volá zamilovaný světák. Zatímco se jí opět vyznává, dívky si nůžkami stříhají jídlo. Marie II ani neví, jak se její ctitel jmenuje. – Marie I přiběhne za kamarádkou k toaletářce a vynadá jí, že ji nechala samotnou s nápadníkem. Tím je tentokrát stařec s bradkou, kterého musejí obě políbit. Společně pak honí vlak. Naskočí do něj. Dívky vzápětí vyskočí, ale stařík také. Proto naskočí znova, což se už pánovi nepodaří. Kamarádky se později vypotácejí celé zamazané z tunelu. To je definitivní konec této „legrace“; musejí si vymyslet ještě „horší“ život. – Dívky se doma nudí. Baví se jmény svých ctitelů, jež mají napsaná na zdech a na stropě. Za dveřmi volá na Marii II mladík Honza, který se jí asi opravdu líbí. Ta to však nemůže dát najevo před dorážející kamarádkou. – Na plovárně se dívky baví o tom, že se už nemají rády, ale pak se zase usmíří. – Nudí se přiopilé po zavírací hodině v prázdné restauraci. – Doma si udělají koupel a baví se o umírání a o identitě. Podle Marie I není důkaz, že její přítelkyně existuje: na rozdíl od ní není v bytě hlášená a nikde nepracuje. Obě mluví o tom, že by se něco mělo dít, ale nevědí co. – Po další noci v podniku se ocitnou na šrotišti a udělají si módní přehlídku. Ráno volají na zahradníka, ale ten si jich nevšímá, stejně jako dělníci, jedoucí na kolech do práce. Dívky to zaskočí, ale utěšují se tím, že jsou ještě mladé a mají život před sebou. Na ulici najdou důkaz své existence v zahozené oloupané kukuřici, kterou si nabraly v poli. – Doma se v posteli navzájem balí do prostěradel a rozhodnou se, že už nikdy nepůjdou na procházku. Navzájem se „rozstříhají“ nůžkami. – Jednou se ocitnou v podzemí velkého domu. Nákladním výtahem (s označením Do výživy) vyjedou do vyššího patra. Ocitnou se v sále s připravenou hostinou. Bez zábran se pustí do divoké pustošivé žranice. V bujnosti po sobě začnou házet dorty, rozbíjejí nádobí i zařízení sálu. Udělají si módní přehlídku. Když je kolem nich dokonalá spoušť, začnou se houpat na křišťálovém lustru. Skončí ve vodě. (Titulek) Jedině tak mohly skončit. Bylo by vůbec možné napravit to, co bylo zničeno? Dívky se topí a volají o pomoc. Houpou se na podaných bidlech, ale pomoci se nedočkají, dokud neřeknou, že už nebudou zkažené. Pak se vrátí do zničeného sálu, obalené papírem, a začnou horlivě napravovat škody. Šeptem se utěšují, že když budou hodné a pracovité, budou šťastné. Srovnávají rozbité talíře a skleničky, upravují zbytky jídel. Pak si spokojeně lehnou na stůl. Marie I se ptá, zda si hrají na to, že jsou šťastné. Podle Marie II jsou doopravdy šťastné, což prý nevadí. Náhle na ně spadne lustr a objeví se záběry bombardování, podobné těm z titulkové pasáže. – Tento film je věnován těm, kteří se rozhořčují pouze nad pošlapaným salátem. -tbk-