Na samotě u lesa

Anotace

Fenomén chalupářství byl v sedmdesátých letech spjatý s únikem normalizovaných obyvatel z veřejné sféry do soukromých „pelíšků“. Znamenitým způsobem se s ním vyrovnala tragikomedie, kterou napsali scenáristé Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak. Vůdčí osobnosti pražského Divadla Járy Cimrmana i ve filmu – počínaje veselohrou Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974) a konče tragikomedií Nejistá sezóna (1987) – fungovaly jako osvědčený autorský tým. Ten rozvolnily až Smoljakovy režisérské ambice a Svěrákovo rozhodnutí rozjet coby scenárista i samostatné projekty. Mezi společné nestárnoucí snímky dvojice ovšem patří prázdninová komedie Na samotě u lesa. Na té oba scenáristé spolupracovali s režisérem Jiřím Menzelem (s nímž Svěráka spojilo už budovatelská drama Kdo hledá zlaté dno /1974/ a později i snímky Vesničko má, středisková /1985/ a Život a neobyčejná dobrodružství vojáka Ivana Čonkina /1993/). Příběh pražské rodiny, která se rozhodne zakoupit venkovskou chalupu, sice inspirovaly vlastní zkušenosti autorů, současně však nabízí modelový příběh s jemným, humanistickým přesahem. Skutečnou předlohu měl i děda Komárek – venkovan, jehož chátrající usedlost se rodina Lavičkova rozhodne odkoupit. Stařík však prodej neustále odkládá, takže dychtiví Pražáci jsou nuceni s ním o víkendech a o dovolené soužít. Z konfrontace lidí z města a venkovského prostředí dokázali autoři vytěžit řadu vděčných komediálních situací. K citlivému přístupu Lavičkových, kteří si Komárka nakonec oblíbí, tvoří protiklad rodina Zvonova, jež zakoupený mlýn proměnila v kýčovitou usedlost... Otce Lavičku si zahrál Zdeněk Svěrák a „mlynáře“ Zvona Ladislav Smoljak. Snímek však stojí a padá s hereckým výkonem představitele zemitého Komárka – Josefa Kemra, jemuž bylo ovšem v době natáčení jen čtyřiapadesát let. Lavičkova přítele, lékaře Oldu, si zahrál Jan Tříska, kterého však cenzoři z verze uváděné v předrevoluční televizi vystřihli.

Obsah