Jediným režijním počinem slovenského režiséra Ivana Baladi se stalo podobenství, obvykle zmiňované pod zkráceným názvem Archa bláznů. Rodák z Bratislavy natočil řadu dokumentárních a hraných filmů (mj. Smrť sa volá Engelchen /1960/, Tri gaštanové kone /1967/, Oči plne snehu /1983/ a třídílné drama Biela voči oblohe /1986/). Na svém kontě má však i televizní pohádku O živé vodě (1987) a seriál Největší z Pierotů, inspirovaný v roce 1990 románem Františka Kožíka. Archa bláznů zůstává ovšem v rámci Balaďovy tvorby snímkem, který naneštěstí spolehlivě zablokoval jeho kariéru filmového režiséra. Volná adaptace alegorické povídky Antona Pavloviče Čechova Pavilon č. 6 (1892), k níž napsal scénář Lubor Dohnal, byla totiž navzdory dodržení teritoria i dobového rámce průhledným podobenstvím o dobové politické situaci. Výroba filmu byla v roce 1970 zastavena a natočený materiál byl rekonstruován až po dvaceti letech. Archa bláznů byla dokončena podle původní koncepce, satisfakce tvůrců výjimečného díla ovšem mohla být jen částečná. Čechovovská alegorie vypráví o šéflékaři Andreji Raginovi, který se pokouší o proměnu zanedbané psychiatrické léčebny, jež byla svěřena do jeho péče. Pacientům však nedokáže pomoct a svým chováním navíc vzbudí podezření, že je sám nemocný. Skončí mezi svými pacienty a umírá, aniž dokázal prosadit svou představu o svobodě a rovnoprávnosti. Citlivý muž se svědomím se tak v totalitně nastavené společnosti stává předmětem perzekuce... Zatímco Ragina si zahrál pozapomenutý Zlatomír Vacek, v roli pacienta Gromova se objevil tehdy čtyřiadvacetiletý písničkář Vladimír Merta.
Šéflékařem zanedbaného špitálu kdesi v zapadlé gubernii je inteligentní Andrej Ragin. Denně se setkává s hrubostí, ošklivostí, špínou, zlobou, neschopností, pokrytectvím. Tváří v tvář této skutečnosti má pocity zmaru, neboť nemocným nemůže pomoci. V pavilonu číslo šest, kde jsou pacienti s duševními poruchami, se seznámí s mladým Gromovem, který trpí stihomamem a touhou po svobodě. Ragin vykonává své povinnosti, ale zvolna se uzavírá do sebe. Z tohoto stavu ho nezachrání ani příjezdy hostí a ani péče jeho hospodyně Darji Pavlovny. Na jeho narozeniny přijede i honorace z města v čele s Lvem Trofimovičem. Brzy se Raginovo chování stane předmětem jednání komise vedené Trofimovičem. Ragin je sesazen z vedení, na jeho místo nastoupí neschopný a nevzdělaný sekundář Chobotov. Ten zavede Ragina do pavilónu, údajně za nemocným, ale Ragin pochopí, že se v rozpadlé barabizně sám stává pacientem. Odtud nemůže odejít, marně s Gromovem buší na vrata. Hlídač je oba zmlátí. Ztýraný Ragin začne zpívat a ostatní blázni se přidají. K večeru Ragin zemře, mužici ho za nohy a ruce odnesou do kaple. „Tam ležel na stole s otevřenýma očima a měsíc na něj v noci svítil.“
Film byl natočen v letech 1969 a 1970, pak pozastaven na příkaz ředitele Filmového studia Barrandov Jaroslava Šťastného po dohodě s ústředním dramaturgem studia Ludvíkem Tomanem. Dokončen a uveden byl až v listopadu 1990, v úvodních titulcích je copyright 1990.
šéflékař Andrej Jefimyč Ragin
Mluví Josef Abrhám
pacient Ivan Dmitrič Gromov
Michail Averjanyč Goljubkin
Mluví Jiří Hálek
sekundář Jevgenij Fjodoryč Chobotov
Mluví Slávka Budínová
Marja Prokofjevna, Chobotovova žena
Mluví František Husák
felčar Sergej Sergejevič
asistentka Naděžda Osipovna zvaná Rusalka
žid Mojsejka
Lev Trofimovič
kuchařka Varvara
Jefrim, Varvařin druh
Mluví Pavel Landovský
hlídač Nikita
bláznivá nevěsta
velitel hasičů
bláznivá Stěpka
Semjonov
hluchoněmý
hluchoněmý
pacient
Mluví Eva Svobodová
hospodyně Darja Pavlovna
zrzek
Nina
žena burcující pacienty
reportérka
reportérka
stařena
kartář
pacientka
ženská
ženská
mužik
Máša
mužik Matvěj
zřízenec
Alexandr Lvovič
Lina, dcera Chobotovových
pradlena
pradlena
pradlena
pacientka
MUDr. Mricin
pacient s řády
pacient
hluchoněmý
Nikolaj
umírající
voják
muzikant
zřízenec
dívka
Ivan
uprchlý vězeň
uprchlý vězeň
tanečník
Anton Pavlovič Čechov (Pavilon č. 6 /Palata No. 6/ – povídka)
Jaroslav Chytrý, Eva Slívová
Eva Charvátová (klapka), Ivan Minář (fotograf)
FISYO (Dirigent Štěpán Koníček)
Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života
Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života
The Ark of Fools
Pavilón č. 6
film
hranýdistribuční
drama
Československo
1990
1969—1970, 1990
promítání povoleno v roce 1970 nepředloženo ke schválení
schválení literárního scénáře 1969
schválení technického scénáře 1969
začátek natáčení 11. 9. 1969
konec natáčení 15. 6. 1970 (výroba zastavena na příkaz ředitele Filmového studia Barrandov Jaroslava Šťastného po dohodě s ústředním dramaturgem studia Ludvíkem Tomanem)
vyřazení z distribuce 1. 7. 1993
premiéra 1. 11. 1990 /nepřístupný mládeži/
...aneb Vyprávění z konce života. Český film z roku 1970 podle povídky A. P. Čechova „Pavilón č. 6“.
Tvůrčí skupina Juráček – Kučera, Pavel Juráček (vedoucí dramaturg tvůrčí skupiny), Jaroslav Kučera (vedoucí výroby tvůrčí skupiny)
dlouhometrážní
105 min
2 970 metrů
35mm
1:1,37
černobílý
zvukový
mono
česká
česky
bez titulků
české