Julius Matula

JULIUS MATULA (často chybně uváděn jako Július Matula; nar. 28.10.1943, Piešťany – zem. 14.5.2016, Praha) studoval elektrotechnickou průmyslovku a tři semestry architektury v Bratislavě. Poté přešel do bratislavského Studia krátkých filmů jako asistent kamery (podílel se i na třech číslech slovenského Týdne ve filmu z roku 1968). Po vojně byl přijat na katedru dokumentární tvorby FAMU, již absolvoval v roce 1971. Během školy působil ve Filmovém studiu Barrandov jako externí pomocný režisér a po absolutoriu se tam stal stálým zaměstnancem. Po krátké době byl ve studiu až do roku 1991 zařazen jako režisér. Na Barrandově i v Gottwaldově (dnes Zlín) realizoval několik žánrových a dětských snímků. V letech 1992–2003 působil v soukromých studiích jako dabingový režisér a úpravce českých dialogů. Obdržel Cenu za scénář na FČSF v Mladé Boleslavi 1989 (Stupně poražených), Cenu mladých diváků za scénář na festivalu v Novém Městě nad Metují 1990 (Volná noha) a Čestné uznání dětské poroty na festivalu Filmák Plzeň 1998 (Indiáni z Větrova). V mládí se věnoval modernímu pětiboji, byl reprezentantem ČSSR (1962–67), mistrem republiky a nositelem titulu Mistr sportu (1966). Jeho manželkou byla v letech 1971–88 herečka Helga Čočková–Matulová (nar. 1941). Jejich synové Juraj Matula (nar. 1971) a Igor Matula (nar. 1978) se objevili v několika dětských flmových rolích. Vznikl o něm krátký medailon Čechoslovák, režisér Julius Matula (2010; r. Pavel Křemen). O jeho úmrtí se veřejnost dozvěděla s půlročním zpožděním. – Filmografie: (pomocná režie) Archa bláznů aneb Vyprávění z konce života (1970–1990; r. Ivan Balaďa), Návraty (1972; r. Václav Matějka), Slečna Golem (1972; r. Jaroslav Balík), Hroch (1973; r. Karel Steklý), povídka Reprezentant (1973; r. Jaromír Borek) z filmu Maturita za školou, Jeden stříbrný (1976; r. Jaroslav Balík); (režie, scénář či podíl na něm, není–li uvedeno jinak) studentský f. Čo ja o tom viem alebo Záznam o sklamaní (1968; + nám., vedoucí výroby), kr. dokumenty Moja teta Vincencia (1969; + nám.) a Som prekliaty fotograf (1969; + nám.), povídka Víkend (1974) ze snímku Motiv pro vraždu, příběh o citlivém mladíkovi Řeknem si to příští léto (1977), kr. sportovní dokumenty Královna v Praze (1978; + nám.) a 5x trenér (1979; + nám.), dětský snímek Indiáni z Větrova (1979), milostný příběh Nevěsta k zulíbání (1980), moralita o mladém muži, který přijal za své komunistické ideály, Poslední vlak (1982), psychologické drama o mladém chemikovi, hledajícím své místo v soukromém i pracovním životě, Kariéra (1984), kriminálka Muž na drátě (1985), komedie pro mladé Bloudění orientačního běžce (1986), příběh o mladém konstruktérovi Hauři (1987; + výběr hudby, herec), pohádka Nebojsa (1988), sportovní drama Stupně poražených (1988; + nám., herec), komedie o hudebníkovi Volná noha (1989; + herec), Corpus delicti (1991; r. Irena Pavlásková; herec). –jl–