Vladimír Michálek

VLADIMÍR MICHÁLEK (nar. 2.11.1956, Mladá Boleslav) pochází z matčiny strany ze sudetoněmecké rodiny, rodiče se však rozvedli, když mu ještě nebyly tři roky. Do patnácti let vyrůstal v Bystřici v Podkrušnohoří. Po prvním ročníku byl vyloučen z gymnázia a vyučil se elektrikářem v ČKD Praha. Později absolvoval gymnázium na Vinohradech. Pracoval jako dělník v ČKD, kolportér, číšník v pražské restauraci U Tygra, zaměstnanec oddělení časopisů Národního muzea či ošetřovatel v nemocnici Pod Petřínem. V roce 1981 byl osm měsíců ve Spojených státech, kde se na černo živil drátkováním podlah a vytrháváním kořenů na sjezdovkách. V roce 1983 nastoupil na medicínu, kterou však po třech letech opustil. Vybaven vlastními literárními pokusy a zkušenostmi s amatérským divadlem, filmováním a fotografováním se přihlásil na FAMU, kde jako posluchač s individuálním režimem studoval dokumentární tvorbu (1987–92; školu ukončil v roce 1995 magisterskou teoretickou prací o Leni Riefenstahlové). Souběžně působil jako asistent režie a pomocný režisér ve Filmovém studiu Barrandov, kde se díky znalostem angličtiny a němčiny podílel hlavně na mnoha zakázkových projektech, například Rosa Luxemburgová (1985, Rosa Luxemburg; r. Margarethe von Trottaová), The Burning Secret (1988, Palčivé tajemství; r. Andrew Birkin), Spinnenetz (1989, Pavučina; Bernhard Wicki – TV) nebo Blauäugig (1989, Modrooký; r. Reinhard Hauff). Později spolupracoval na koprodukčním thrilleru Střelec (1995, The Shooter; r. Ted Kotcheff). Po sérii samostatně natočených dokumentů debutoval v hrané tvorbě ambiciózní kafkovskou variací Amerika, rozpačitě přijatou zdejší kritikou na rozdíl od následujícího psychologického dramatu na motivy povídky Jakuba Demla Zapomenuté světlo. Pověst formálně brilantního režiséra, zvládajícího různé žánrové a stylové polohy i morálně závažná témata, stvrdil historickým easternem Je třeba zabít Sekala. Existenciálních a morálních otázek se dotýkají i jeho komorní příběhy ze současnosti (Anděl Exit, Babí léto, O rodičích a dětech, Posel). Osudové vztahy tragicky poznamenané komunistickou minulostí zobrazil v televizních filmech Pískovna a Lovec a Datel podle scénářů Jiřího Křižana, s nímž spolupracoval i na filmu Je třeba zabít Sekala a na slovenském televizním seriálu o členech tatranské Horské služby Záchranáři (2003). Uznání získal za režii televizního krimiseriálu HBO Mamon (2015) a podílel se i na cyklu třinácti půlhodinových tajemných příběhů volně inspirovaných povídkami Miloslava Švandrlíka Okno do hřbitova (TV–2010) a na krimiseriálu Dáma a Král (2017–2018). Většinu hrdinů z jeho filmů spojuje motiv osamělého mravního boje nebo konfliktu s okolím. Odklon od této linie tvoří jeho novější filmy, nepodařená letní komedie Prázdniny v Provence a tragikomedie Úhoři mají nabito. Z množství cen, které jeho filmy posbíraly v různých kategoriích, získal některé i samotný Michálek: za snímek Je třeba zabít Sekala (Český lev za nejlepší film a režii, Cena filmových kritiků; Cena Kristián) a za snímek Babí léto (Český lev za režii). Natočil krátký dokument o nastudování náročné skladby špičkovou klarinetistkou Ludmila Peterková versus Clarinettino Ondřeje Kukala (TV–2014; + sc.) z televizního cyklu Můj pokus o mistrovský opus a úspěšně se věnuje též režii reklamních spotů (Apetito, Spermobanka a jiné), hudebních videoklipů (například pro skupinu Lucie píseň Černí andělé) a divadelních her (komedie Davida Harea Pokoj v modrém v Divadle Minor, premiéra 2002; agenturní představení komedie Jeffa Barona Návštěvy u pana Greena, premiéra 2011). V roce 2013 natočil dva televizní spoty pro kampaň Karla Schwarzenberga před druhým kolem prezidentských voleb. Je spolumajitelem produkční společnosti Open Field Pictures respektive Slothmachine (založena 2004), ale často spolupracoval s producentem Jaroslavem Boučkem. Mezi jeho stabilní spolupracovníky patří kameraman Martin Štrba, zvukař Radim Hladík mladší a střihačka Olina Kaufmanová. – Filmografie: (režie, není–li uvedeno jinak) kr. dok. o soudobém prostředí Teplicka, kde kdysi tvořil Beethoven (s hudbou z jeho 7. symfonie), V chrámu přírody (1987; + sc.), kr. dok. o likvidaci jihočeské barokní vesnice s hudbou Smetanovy Mé vlasti Pohoda (1988; + sc.), kr. dok. o mladých amerických narkomanech na pokraji života a smrti The Junkies (1989, Feťáci; + sc.), kr. dok. portrét sochaře Petra Kavana Ticho, které bolí (1990; + sc.), Kouř (1990; r. Tomáš Vorel; pomocná režie), střm. dok. záznam monologu anglického filmaře Lindsayho Andersona s ukázkami z jeho deseti nejznámějších filmů O, Mr. Anderson (1993; + sc.), postmoderně stylizovaná vize, volně inspirovaná nedokončeným románem Franze Kafky o osudu nejistého mladíka, který přijde do Nového světa za bohatým strýcem a po setkání s fatální ženou se ocitá na dně společnosti, Amerika (1994; + spol. nám., spol. sc.), melancholicky laděné psychologické drama, vycházející ze skutečného příběhu vesnického faráře, jenž na sklonku normalizace bojuje o záchranu místního kostela, Zapomenuté světlo (1996), symbolické drama, sledující v prostředí hanácké vesnice za nacistické okupace osudy dvou mužů (proradný udavačský statkář a věřící valašský kovář s partyzánskou minulostí), kteří se kvůli nesnášenlivosti okolí stanou aktéry i oběťmi konfliktu a osobní tragédie, Je třeba zabít Sekala (1998), kr. psychothriller ze současnosti Jistota (TV–1999), ironická sonda do novinářského prostředí Karty jsou rozdaný… (+ spol. sc.) z čtyřpovídkového filmu Praha očima... (1999), nízkorozpočtová feťácká balada s mystickými prvky podle novely Jáchyma Topola o ztroskotancích a ztracencích z okolí křižovatky Anděl na pražském Smíchově Anděl Exit (2000; + spol. sc.), poetická smutná komedie o spikleneckém přátelství dvou vitálních důchodců, kteří odmítají smířit se s údělem stáří, Babí léto (2001), střm. filmy o skrytém zlu z komunistické éry, jež je ve společnosti stále přítomné, Pískovna (TV–2004) a Lovec a Datel (TV–2004), hořká komedie podle stejnojmenné novely Emila Hakla, zachycující konverzaci otce (sedmdesátníka) se synem (čtyřicátníkem) během odpolední procházky, O rodičích a dětech (2008; + spol. sc.), dok. portrét dvou nekonvenčních umělců a přátel z Litvínova, nekonformního básníka a alkoholika Em Rudenka a performera, hudebníka a básníka Xaviera Baumaxy, EM a ON (2011; + spol. nám., spol. sc., spol. kam., spol. prod.), komorní psychologický příběh vyznavače adrenalinového způsobu života, který se po přítelově tragédii projeví jako sobecký zbabělec, Posel (2012; + kostýmy), volná adaptace stejnojmenného ženského románu Barbory Nesvadbové, kombinující kriminální drama s trojúhelníkovou lovestory, Pohádkář (2014), letní komedie o výletu tří členů rockové kapely Prázdniny v Provence (2015; + spol. sc.), černá komedie o pětici mužů z malého pošumavského města, kteří si hrají na komando URNA, Úhoři mají nabito (2019; + spolupráce na sc., architekt, kostýmy). -fik- (9/2016) / -tbk- (2/2019)