HELENA ANÝŽOVÁ (nar. 21.8.1936, Plzeň – zem. 23.8.2015, Praha) působila od počátku 60. let jako kostýmní výtvarnice se zaměřením na divadlo (činohra, opera, balet) a příležitostně i film. Spolupracovala zejména s Divadlem F.X. Šaldy v Liberci (1969-82), Jihočeským divadlem v Českých Budějovicích (1980-91), Národním divadlem v Praze (1980-88) a Národním divadlem moravskoslezským v Ostravě (1991-2009) i se zahraničními scénámi, zejména německými. Samostatně své návrhy vystavovala v Liberci, Ústí nad Labem nebo v pražském Divadle Na Vinohradech. Ve své tvorbě projevovala smysl pro lyrickou metaforu a uplatňovala pastelovou barevnost a měkký obrys. Svými návrhy kostýmů obohatila také několik stěžejních děl české i slovenské kinematografie: Kristove roky (1967; r. Juraj Jakubisko), Zbehovia a pútnici (1968; r. Juraj Jakubisko), Žert (1968; r. Jaromil Jireš), Vtáčkovia, siroty a blázni (1969; r. Juraj Jakubisko), Kalamita (1981; r. Věra Chytilová). Díky jejímu zajímavému vzhledu (ostře řezaná tajuplná tvář s melancholickým pohledem) ji filmaři několikrát využili i jako herečku. Vedle epizodních filmových rolí ve filmech Délka polibku devadesát (1965; r. Antonín Moskalyk), Mučedníci lásky (1966; r. Jan Němec), Spalovač mrtvol (1968; r. Juraj Herz) ztvárnila před kamerou jednu z ústředních postav majících několik podob (babička/Elsa/matka/rusovláska) v poetickém hororu podle Nezvalova románu Valerie a týden divů (1970; r. Jaromil Jireš). Naposledy ji Jan Švankmajer obsadil jako stařenu s hřebenem do svého filozofického hororu Šílení (2005). Byla manželkou divadelního fotografa Jaromíra Svobody (1917-1992) a matkou tanečnice a performerky Antonie Svobodové (nar. 1973). -fik-
