STANISLAV STRNAD (nar. 17.12.1930, Praha – zemřel 4. dubna 2012, Praha) absolvoval režii u profesora M.E. Čiaureliho na moskevském VGIK a od roku 1954 spolupracoval s Československou televizí, pro niž natočil mnoho pořadů nejrůznějšího druhu: soutěže (Hádej, hádej, hadači), estrády (Kouzelná bábrlinka aneb Je libo hašlerku), reportáže, národopisné filmy (Jihočeská setkání, Moravské setkání, Setkání pod Tatrami), balety (Křížkova Hypnotizéra, Flosmanova Partyzánka, Fišerovo Vítězství), hudební medailony předních orchestrů, sólistů a skladatelů populární hudby (Písničky Jaroslava Jankovce) i soudobých skladatelů (Václav Dobiáš, Jiří Pauer). Režijně se podílel i na dramatických formátech včetně seriálů (Rodina Bláhova, 1959; Robot Emil, 1960). Od druhé poloviny 50. let se uplatňoval jako asistent režie a pomocný režisér ve Filmovém studiu Barrandov (Malí medvědáři, V šest ráno na letišti, O věcech nadpřirozených, Májové hvězdy, Přátelé na moři, Tereza), kde samostatně režijně debutoval celovečerním hraným snímkem podle TV hry Drahoslava Makovičky Zámek pro Barborku. Po mnohaleté přestávce, vyplněné výhradně TV tvorbou, se vrátil k filmu úspěšnou rodinnou komedií ze života teenagerů Můj brácha má prima bráchu (mj. Stříbrná cena na IX. MFF v Moskvě a Zlaté slunce na XIII. festivalu filmů pro mládež v Trutnově), na niž navázal pokračováním. Většina jeho dalších filmů, v nichž střídal komediální náměty se společensky závažnějšími tématy ze současnosti i minulosti, jsou konformní a schematické snímky s oficiální normalizační ideologií. Jeho nejrozsáhlejšími projekty byly šestidílný TV seriál z prostředí beskydských dřevařů Stříbrná pila (TV-1978) a volný cyklus pěti kriminálních příběhů Stopy zločinu (TV-1984-89). Působil též jako odborný asistent na katedře režie FAMU. Nelze ho zaměňovat s hercem stejného jména (1906–1984). – Filmografie (režie, není-li uvedeno jinak): (krátké a středometrážní TV inscenace a filmy) V parku na lavičce (1955), Krev (1955; spol. r. Karel Kachyňa), Ženichové (1956), Blázinec ve všech poschodích (1968), Jihočeská romance (1969), Kapacita (1970), Silnice (1972), Hop, děti, do života (1973), Poslyšte příběh, který se vám stal (1973), Rodinná slavnost (1973), Hračičkové a drak (1974) z cyklu Bližní na tapetě, Prášilové (1974), Jako malé děti (1974), Hračičkové a kůň Převalského (1975) z cyklu Bližní na tapetě, Hamoun (1976), Příliš hodní lidé (1976), Dovolená na úrovni (1985); (celovečerní filmy) Tereza (1961; pomocná režie, herec), komedie o mladém zámečníkovi, který předstírá jiné povolání, aby imponoval ženám, Zámek pro Barborku (1962; + spol. sc.), Ten dělá to a ten zas tohle (TV-1964; spol. r. Čestmír Mlíkovský), Hvězda jede na sever (TV-1966), Setkání před májem (TV-1966), Na shledanou v lepších časech (TV-1974), Vánoce tu budou co by dup! (TV-1974), Hop, děti, do života (TV-1974), Bellinzonova pyramida (TV-1974), rodinná komedie o podnikavém sourozenci a trampotách první lásky Můj brácha má prima bráchu (1975), historické drama o sociálním sebeuvědomění mladé ženy z počátků dělnického hnutí v Čechách podle knihy Antonína Zápotockého Čas lásky a naděje (1976), psychologické drama o krizi muže středních let, stranického ředitele, který řeší konflikt se svým okolím, Běž, ať ti neuteče (1976), volné pokračování úspěšné rodinné komedie Brácha za všechny peníze (1978), komedie o silniční přepravě lokotraktoru Poprask na silnici E 4 (1979; + spol. sc.), úsměvné příhody příslušníků tankové jednotky, nacvičující spartakiádní skladbu, Kluci z bronzu (1980), zfilmovaná novela Karla Štorkána o posedlosti automobilového závodníka a o falešné slávě Sny o Zambezi (1982; + spol. sc.), kriminální drama o pronásledování recidivisty, snažícího se dostat za hranice, Zátah (1984; + spol. sc.), Narozeniny režiséra Z.K. (1987; herec), komedie o trampotách nesmělého příslušníka Veřejné bezpečnosti s vesnickými dětmi Není sirotek jako sirotek (1986). -fik-
Akce: Cena Antonína Zápotockého
1977
Praha / Československo
Cena Antonína Zápotockého režiséru
Čas lásky a naděje
za společensky angažovaný film