Josef Škvorecký

spisovatel, vydavatel, scenárista, prozaik, esejista, překladatel, nakladatel

Datum narození

27. 9. 1924

Místo narození

Náchod, Československo

Datum úmrtí

3. 1. 2012

Místo úmrtí

Toronto, Kanada

Alternativní jména

Josef Václav Škvorecký (rodné jméno), J. Mnata (pseudonym), Errol (pseudonym), Fred Errol (pseudonym), J. Kuráž (pseudonym), Josef Pepýt (pseudonym), Josef Vala (pseudonym), Vladimíra Burke (pseudonym), Vladislava Burke (pseudonym), Mary Novak (pseudonym), Daniel S. Miritz (pseudonym), J. Š. (šifra autora), jš (šifra autora), š-ý (šifra autora), E. (šifra autora), E. S. (šifra autora)

Životopis

JOSEF ŠKVORECKÝ (nar. 27.9.1924, Náchod – zemřel 3. ledna 2012, Toronto) pocházel z rodiny bankovního úředníka. Po maturitě na náchodském reálném gymnáziu (1943) byl totálně nasazen jako pomocný dělník. Během středoškolských studií hrál na saxofon v místní kapele Red Music. V roce 1945 začal studovat na Lékařské fakultě UK, po prvním semestru však přestoupil na Filozofickou fakultu UK, kde vystudoval angličtinu a filozofii (1946–49). V této době se spřátelil s Lubomírem Dorůžkou a v roce 1954 s Janem Zábranou, s nimiž později spolupracoval na mnoha literárních projektech. Vyučoval na školách v severovýchodním pohraničí. Po vojenské službě nastoupil v roce 1953 do angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU), kde byl od dubna 1956 redaktorem a od ledna 1957 zástupcem šéfredaktora nového dvouměsíčníku Světová literatura. Po restrikcích, souvisejících s vydáním jeho románu Zbabělci, přešel v lednu 1959 zpět na původní místo. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. Kromě vlastní literární tvorby (verše, povídky, romány) překládal z angličtiny (R. Bradbury, W. Faulkner, E. Hemingway, R. Chandler, W. Styron, H. James), psal předmluvy či doslovy i teoretické a kritické stati. Spolupracoval také s rozhlasem, divadlem (Paravan) a filmem. V lednu 1969 odjel s manželkou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou, na stipendijní pobyt do USA a zůstali v cizině. Přesídlili do Toronta, kde na tamní univerzitě vedl kurz současného českého divadla a filmu, kurzy anglické a americké literatury a později i kurzy tvůrčího psaní či dějin a teorie filmu. Pohostinsky přednášel na řadě severoamerických univerzit. Souběžně pokračoval v literární, editorské a esejistické činnosti, přispíval do mnoha zahraničních a exilových periodik. V letech 1973–90 pravidelně recenzoval v českém vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky novinky angloamerické literatury. Po roce 1990 publikoval znovu také v Čechách. V roce 1971 založili manželé Škvorečtí nakladatelství Sixty-Eight Publishers, v němž vydávali české exilové autory a ve vlasti zakázaná díla (do roku 1993 celkem 227 titulů). – Do literatury vstoupil Josef Škvorecký stěžejním generačním románem Zbabělci (1958), v němž poprvé představil zčásti autobiografickou postavu Dannyho Smiřického, přecházející postupně i do jeho dalších próz (Konec nylonového věku, 1967; Tankový prapor, 1971; Mirákl, 1972; Prima sezóna, 1975; Příběh inženýra lidských duší, 1977; Dvě vraždy v mém dvojím životě, 1996). Tuto linii doplňují lyrická novela Legenda Emöke (1963), povídky s válečnou a židovskou tematikou (Sedmiramenný svícen, 1964) a román Lvíče (1969; předloha pro film Flirt se slečnou Stříbrnou). Významnou součást Škvoreckého díla představují detektivky (povídkové soubory Smutek poručíka Borůvky, 1966, a Hříchy pro pátera Knoxe, 1973; romány Konec poručíka Borůvky, 1981; Návrat poručíka Borůvky, 1981), jejichž žánru věnoval i esej Nápady čtenáře detektivek (1965). Později se věnoval i historické próze, založené na pramenném výzkumu (Scherzo capriccioso, 1984; Nevěsta z Texasu, 1992). Živým ironickým stylem, osobními, historickými i epickými motivy se ke Škvoreckého beletristické tvorbě přimyká jeho rozsáhlá esejistika: knihy o českých filmařích Všichni ti bystří mladí muži a ženy (1991, All the Bright Young Men and Women, 1971) a Jiří Menzel and the History of the Closely Watched Trains (1982, Jiří Menzel a historie Ostře sledovaných vlaků), výbor Podivný pán z Providence a jiné eseje (1998), autobiografie Příběh neúspěšného tenorsaxofonisty (1994) a dokumentární kniha o historii nakladatelství 68 Publishers Samožerbuch (se Zdenou Salivarovou, 1977). Jeho dílo bylo ovlivněno i vřelým vztahem k jazzu. Od roku 1991 vychází v Praze souborné vydání Spisů Josefa Škvoreckého; tři svazky přinášejí výbory textů, vztahujících se k filmu: Zločin v šantánu a jiné filmové povídky a scénáře (2007; sv. 28), Pekařův kluk a jiné hry a scénáře z exilu (2008; sv. 34) a Nejdražší umění a jiné eseje o filmu (2010, sv. 37). Jako významná osobnost byl oceněn u nás i v Kanadě. Je mj. nositelem Řádu Bílého lva (1990), Státní ceny za literaturu (1999) a Ceny Jaroslava Seiferta (2006). V roce 1989 byla v Praze založena Společnost Josefa Škvoreckého, v roce 1993 vzniklo Soukromé gymnasium Josefa Škvoreckého, v roce 1998 Vyšší odborná škola tvůrčího psaní Josefa Škvoreckého a v roce 2000 Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého), která od roku 2007 uděluje Cenu Josefa Škvoreckého za původní českou prózu. – Řada Škvoreckého beletristických titulů byla zdramatizována pro jeviště a rozhlas, adaptována pro televizi a zfilmována. Některé jeho filmové látky zůstaly nerealizovány. Počátkem 60. let dokončil s Milošem Formanem dvě verze scénáře „protimilitaristické hudební komedie“ Noty v kufru, respektive Kapela to vyhrála (o souvislostech projektu viz Iluminace č. 1/1996). S Formanem zamýšlel v roce 1968 adaptovat Zbabělce, jež posléze hodlali natočit např. Jiří Menzel, Vladimír Michálek či Bohdan Sláma a v současné době Andrea Sedláčková. – O životě a díle Škvoreckého vznikly dokumenty S láskou Josef Škvorecký (1990; r. Miroslav Khun), Škvorečtí v Brně (1990; r. Jiří Vanýsek), Po jednadvaceti letech doma (1990; r. Václav Krištof), Ochránce ohně (1990; r. David Cherniack), Příběh ságospisovatele Josefa Š. (1992; r. Irena Gerová), Josef tiché ořezávátko a otec Brown (1992; r. Jiří Věrčák), Josef Škvorecký pohledem Jaromila Jireše (1993) z cyklu GEN, Josef Škvorecký a Zdena Salivarová (1995; r. Milo Kubík) a Gentleman Josef Škvorecký (2009; r. Petr Kaňka). - Filmografie (původní námět či literární předloha, není-li uvedeno jinak): TV inscenace Zmatek kolem Lydie (1961; r. Rudolf Vedral; Josef Škvorecký s Lubomírem Dorůžkou pod společným pseudonymem Josef Benda jako spoluautoři původního rozhlasového libreta), střm. Revue pro banjo (TV-1963; r. Zdeněk Podskalský; sc.), Zločin v dívčí škole (1965; r. Ivo Novák; + spol. sc.), O slavnosti a hostech (1966; r. Jan Němec; herec), kr. f. Nápady čtenáře detektivek (1966; r. Václav Táborský), seriál Vědecké metody poručíka Borůvky (TV-1967–68; r. Pavel Blumenfeld; spol. sc.), Táňa a dva pistolníci (1967; r. Radim Cvrček; spol. nám.), Zločin v šantánu (1968; r. Jiří Menzel; + spol. sc., herec), Farářův konec (1968; r. Evald Schorm; + spol. sc., herec), dok. Oratorium za Prahu (1968; r. Jan Němec; spol. komentář), Flirt se slečnou Stříbrnou (1969; r. Václav Gajer; spol. nám., spol. sc.), Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc? (1969; r. Ladislav Rychman; + spol. sc.), kr. anim. f. Půlnoční dezertéři (1972; r. Zdeněk Smetana; neuveden), Tankový prapor (1991; r. Vít Olmer), Poe a vražda krásné dívky (TV-1996; r. Viktor Polesný; + sc.), Vražda v zastoupení (TV-1987; r. Vladimír Kelbl, sc. pod pseudonymem Josef Souchop), živě vysílaný cyklus Hříchy pro pátera Knoxe (TV-1992; r. Dušan Klein), seriály Prima sezona (TV-1994; r. Karel Kachyňa) a Případy detektivní kanceláře Ostrozrak (TV-2000; r. Karel Smyczek; podle cyklu detektivek Vražda se zárukou ad.), Eine kleine Jazzmusik (TV-1996; r. Zuzana Zemanová-Hojdová – V), Legenda Emöke (TV-1997; r. Vojtěch Štursa), Setkání v Praze, s vraždou (TV-2009; r. Jitka Němcová) a Rytmus v patách (TV-2009; r. Andrea Sedláčková; pův. sc. Malá pražská Matahára). -fik-

Filmografie

Eine kleine Jazzmusik

1996

Předloha

Tankový prapor

1991

PředlohaText písně

Pavučina

1986

Text písně

Zpívající film

1972

Text písně

Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc?

1969

ScénářPředlohaTechnický scénář

Flirt se slečnou Stříbrnou

1969

ScénářPředloha

Zločin v šantánu

1968

NámětScénářHrají

Role: rektor

Farářův konec

1968

NámětScénářHrají

Role: profesor v televizi

Oratorium pro Prahu

1968

Autor komentáře

O slavnosti a hostech

1966

Hrají

Role: host

Zločin v dívčí škole /Zločin v dívčí škole/

1965

PředlohaScénář

Jak se koupe žena /Zločin v dívčí škole/

1965

PředlohaScénář

Smrt na Jehle /Zločin v dívčí škole/

1965

PředlohaScénář

Ocenění

Vítěz

Akce: Ceny Společnosti pro vědy a umění 2009

2009
Praha / Česká republika
Cena Společnosti pro vědy a umění
předána 26. 5. 2009 v Rytířském sále Valdštejnského paláce v Praze

Vítěz

Akce: Anketa České televize – Největší Čech (nejvýznamnější osobnost Čech, Moravy a Slezska)

2005
Praha / Česká republika
139. místo
výsledky vyhlášeny 10. 6. 2005

Vítěz

Akce: Čestné občanství hlavního města Praha

1990
Praha / Československo
Čestný občan hlavního města Praha
schváleno radou národního výboru v dubnu 1990 a předáno v květnu 1990 primátorem hlavního města Prahy Jaroslavem Kořánem za vynikající zásluhy v šíření svobodné československé literatury

Vítěz

Akce: Čestné občanství města Náchod

1990
Náchod / Československo
Čestný občan města Náchod
schváleno radou místního národního výboru a předáno 14. 5. 1990 předsedou místního národního výboru Miloslavem Čermákem na náchodské radnici za podíl na rozvoji národní kultury a na důkaz uznání a vděčnosti

Vítěz

Akce: Pamětní medaile k 70. výročí československé kinematografie

1968
Praha / Československo
Pamětní medaile k 70. výročí československé kinematografie
udělena k 70. výročí československé kinematografie a předána 20. 12. 1968 ústředním ředitelem Československého filmu Aloisem Poledňákem

Revue

Nerealizované československé sci-fi scénáře

Československé sci-fi tradici a složité cestě Ikarie XB 1 u nás i v zahraničí se věnoval na stránkách Revue Martin Šraje...