Josef Škvorecký

JOSEF ŠKVORECKÝ (nar. 27.9.1924, Náchod – zemřel 3. ledna 2012, Toronto) pocházel z rodiny bankovního úředníka. Po maturitě na náchodském reálném gymnáziu (1943) byl totálně nasazen jako pomocný dělník. Během středoškolských studií hrál na saxofon v místní kapele Red Music. V roce 1945 začal studovat na Lékařské fakultě UK, po prvním semestru však přestoupil na Filozofickou fakultu UK, kde vystudoval angličtinu a filozofii (1946–49). V této době se spřátelil s Lubomírem Dorůžkou a v roce 1954 s Janem Zábranou, s nimiž později spolupracoval na mnoha literárních projektech. Vyučoval na školách v severovýchodním pohraničí. Po vojenské službě nastoupil v roce 1953 do angloamerické redakce Státního nakladatelství krásné literatury a umění (SNKLU), kde byl od dubna 1956 redaktorem a od ledna 1957 zástupcem šéfredaktora nového dvouměsíčníku Světová literatura. Po restrikcích, souvisejících s vydáním jeho románu Zbabělci, přešel v lednu 1959 zpět na původní místo. Od roku 1963 byl spisovatelem z povolání. Kromě vlastní literární tvorby (verše, povídky, romány) překládal z angličtiny (R. Bradbury, W. Faulkner, E. Hemingway, R. Chandler, W. Styron, H. James), psal předmluvy či doslovy i teoretické a kritické stati. Spolupracoval také s rozhlasem, divadlem (Paravan) a filmem. V lednu 1969 odjel s manželkou, spisovatelkou Zdenou Salivarovou, na stipendijní pobyt do USA a zůstali v cizině. Přesídlili do Toronta, kde na tamní univerzitě vedl kurz současného českého divadla a filmu, kurzy anglické a americké literatury a později i kurzy tvůrčího psaní či dějin a teorie filmu. Pohostinsky přednášel na řadě severoamerických univerzit. Souběžně pokračoval v literární, editorské a esejistické činnosti, přispíval do mnoha zahraničních a exilových periodik. V letech 1973–90 pravidelně recenzoval v českém vysílání rozhlasové stanice Hlas Ameriky novinky angloamerické literatury. Po roce 1990 publikoval znovu také v Čechách. V roce 1971 založili manželé Škvorečtí nakladatelství Sixty-Eight Publishers, v němž vydávali české exilové autory a ve vlasti zakázaná díla (do roku 1993 celkem 227 titulů). – Do literatury vstoupil Josef Škvorecký stěžejním generačním románem Zbabělci (1958), v němž poprvé představil zčásti autobiografickou postavu Dannyho Smiřického, přecházející postupně i do jeho dalších próz (Konec nylonového věku, 1967; Tankový prapor, 1971; Mirákl, 1972; Prima sezóna, 1975; Příběh inženýra lidských duší, 1977; Dvě vraždy v mém dvojím životě, 1996). Tuto linii doplňují lyrická novela Legenda Emöke (1963), povídky s válečnou a židovskou tematikou (Sedmiramenný svícen, 1964) a román Lvíče (1969; předloha pro film Flirt se slečnou Stříbrnou). Významnou součást Škvoreckého díla představují detektivky (povídkové soubory Smutek poručíka Borůvky, 1966, a Hříchy pro pátera Knoxe, 1973; romány Konec poručíka Borůvky, 1981; Návrat poručíka Borůvky, 1981), jejichž žánru věnoval i esej Nápady čtenáře detektivek (1965). Později se věnoval i historické próze, založené na pramenném výzkumu (Scherzo capriccioso, 1984; Nevěsta z Texasu, 1992). Živým ironickým stylem, osobními, historickými i epickými motivy se ke Škvoreckého beletristické tvorbě přimyká jeho rozsáhlá esejistika: knihy o českých filmařích Všichni ti bystří mladí muži a ženy (1991, All the Bright Young Men and Women, 1971) a Jiří Menzel and the History of the Closely Watched Trains (1982, Jiří Menzel a historie Ostře sledovaných vlaků), výbor Podivný pán z Providence a jiné eseje (1998), autobiografie Příběh neúspěšného tenorsaxofonisty (1994) a dokumentární kniha o historii nakladatelství 68 Publishers Samožerbuch (se Zdenou Salivarovou, 1977). Jeho dílo bylo ovlivněno i vřelým vztahem k jazzu. Od roku 1991 vychází v Praze souborné vydání Spisů Josefa Škvoreckého; tři svazky přinášejí výbory textů, vztahujících se k filmu: Zločin v šantánu a jiné filmové povídky a scénáře (2007; sv. 28), Pekařův kluk a jiné hry a scénáře z exilu (2008; sv. 34) a Nejdražší umění a jiné eseje o filmu (2010, sv. 37). Jako významná osobnost byl oceněn u nás i v Kanadě. Je mj. nositelem Řádu Bílého lva (1990), Státní ceny za literaturu (1999) a Ceny Jaroslava Seiferta (2006). V roce 1989 byla v Praze založena Společnost Josefa Škvoreckého, v roce 1993 vzniklo Soukromé gymnasium Josefa Škvoreckého, v roce 1998 Vyšší odborná škola tvůrčího psaní Josefa Škvoreckého a v roce 2000 Literární akademie (Soukromá vysoká škola Josefa Škvoreckého), která od roku 2007 uděluje Cenu Josefa Škvoreckého za původní českou prózu. – Řada Škvoreckého beletristických titulů byla zdramatizována pro jeviště a rozhlas, adaptována pro televizi a zfilmována. Některé jeho filmové látky zůstaly nerealizovány. Počátkem 60. let dokončil s Milošem Formanem dvě verze scénáře „protimilitaristické hudební komedie“ Noty v kufru, respektive Kapela to vyhrála (o souvislostech projektu viz Iluminace č. 1/1996). S Formanem zamýšlel v roce 1968 adaptovat Zbabělce, jež posléze hodlali natočit např. Jiří Menzel, Vladimír Michálek či Bohdan Sláma a v současné době Andrea Sedláčková. – O životě a díle Škvoreckého vznikly dokumenty S láskou Josef Škvorecký (1990; r. Miroslav Khun), Škvorečtí v Brně (1990; r. Jiří Vanýsek), Po jednadvaceti letech doma (1990; r. Václav Krištof), Ochránce ohně (1990; r. David Cherniack), Příběh ságospisovatele Josefa Š. (1992; r. Irena Gerová), Josef tiché ořezávátko a otec Brown (1992; r. Jiří Věrčák), Josef Škvorecký pohledem Jaromila Jireše (1993) z cyklu GEN, Josef Škvorecký a Zdena Salivarová (1995; r. Milo Kubík) a Gentleman Josef Škvorecký (2009; r. Petr Kaňka). - Filmografie (původní námět či literární předloha, není-li uvedeno jinak): TV inscenace Zmatek kolem Lydie (1961; r. Rudolf Vedral; Josef Škvorecký s Lubomírem Dorůžkou pod společným pseudonymem Josef Benda jako spoluautoři původního rozhlasového libreta), střm. Revue pro banjo (TV-1963; r. Zdeněk Podskalský; sc.), Zločin v dívčí škole (1965; r. Ivo Novák; + spol. sc.), O slavnosti a hostech (1966; r. Jan Němec; herec), kr. f. Nápady čtenáře detektivek (1966; r. Václav Táborský), seriál Vědecké metody poručíka Borůvky (TV-1967–68; r. Pavel Blumenfeld; spol. sc.), Táňa a dva pistolníci (1967; r. Radim Cvrček; spol. nám.), Zločin v šantánu (1968; r. Jiří Menzel; + spol. sc., herec), Farářův konec (1968; r. Evald Schorm; + spol. sc., herec), dok. Oratorium za Prahu (1968; r. Jan Němec; spol. komentář), Flirt se slečnou Stříbrnou (1969; r. Václav Gajer; spol. nám., spol. sc.), Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc? (1969; r. Ladislav Rychman; + spol. sc.), kr. anim. f. Půlnoční dezertéři (1972; r. Zdeněk Smetana; neuveden), Tankový prapor (1991; r. Vít Olmer), Poe a vražda krásné dívky (TV-1996; r. Viktor Polesný; + sc.), Vražda v zastoupení (TV-1987; r. Vladimír Kelbl, sc. pod pseudonymem Josef Souchop), živě vysílaný cyklus Hříchy pro pátera Knoxe (TV-1992; r. Dušan Klein), seriály Prima sezona (TV-1994; r. Karel Kachyňa) a Případy detektivní kanceláře Ostrozrak (TV-2000; r. Karel Smyczek; podle cyklu detektivek Vražda se zárukou ad.), Eine kleine Jazzmusik (TV-1996; r. Zuzana Zemanová-Hojdová – V), Legenda Emöke (TV-1997; r. Vojtěch Štursa), Setkání v Praze, s vraždou (TV-2009; r. Jitka Němcová) a Rytmus v patách (TV-2009; r. Andrea Sedláčková; pův. sc. Malá pražská Matahára). -fik-