Poslední mise Generála Jermakova

Veterán sovětské armády (Lev Nikolajevič Gorelov) na břehu moře vzpomíná na rozkaz obsadit 21. srpna 1968 Prahu s důrazem tvrdě reagovat na jakýkoliv odpor. Letiště s „normálními lidmi“ se k jeho úlevě zmocnili bez jediného výstřel. – Generál Jermakov vyzve šestnáct účastníků okupace, shromážděných na hostině u moře, k přípitku na blížící se 50. výročí operace Dunaj. Muži se tehdy dobrovolně přihlásili k záchraně československého lidu. – Generál Jermakov navštíví Ukrajince Lva Nikolajeviče Gorela. Uniformovaný bývalý velitel výsadkových vojsk dobyl Prahu za čtyři hodiny, aniž by ztratil jediného muže z dvanáctitisícové armády. – Jermakov učí vnuka střílet. – Marija Michajlovna Ponomarevová se chystá na návštěvu České republiky. Okupace se účastnila jako vojenská zdravotní sestra. – Vnuk neví, čemu děda velel. Generál rekapituluje kariérní postup. Dotáhl to na náčelníka oděského vojenského okruhu. Účastnil se mnoha bojových akcí vedených k ochraně lidí. Nerad přiznává, že někdy došlo na fyzickou likvidaci nepřítele. – Marija s sebou ze zvyku balí lékárničku. – Jermakov vysvětluje chlapci zodpovědnost důstojníků za vojáky, které posílají do boje. – Marija je nadporučice v záloze. S generálem se autem vydají z Oděsy. Míří přes Bělorusko a Rusko až do Prahy. Na zastávce v Minsku Jermakov zpívá a vypráví na pódiu nočního klubu. Ve městě vyhledají Ilju Lvoviče (Lejboviče) Smolokovského. Muž je židovského původu. V Československu byl na první bojové misi, pak byl nasazen v Afghánistánu, Karabachu, Jerevanu, Spitaku a v Baku. Od roku 1968 přemýšlí, zda by jako velitel dělostřelectva splnil rozkaz střílet do civilní zástavby; věděl, že se v tak vypjaté situaci mohl rozhodnout jinak, ale za určitou cenu. – Trojice společně pokračuje vlakem do Moskvy. Smolokovskij není dodnes přesvědčen, že bojoval s kontrarevolucí. Přiznává, že Československo mělo nárok na suverenitu a vlastní cestu a že nebylo zapotřebí zasahovat. Morálně je připravený i dnes bojovat proti konkrétnímu nepříteli, ale tehdy žádného neviděl. Jermakov má obavu, zda se v Praze nedočkají provokací. – Generál s kolegy navštíví poblíž Moskvy přítele v areálu armádních veteránů. Sedmdesátiletý bývalý poručík s dojetím připíjí Čechům a Slovákům a prosí o odpuštění. Skupina poprvé v životě vidí tendenční archivní záběry. Tehdy se v politické situaci nevyznali, plnili rozkazy a doufali, že se vše obejde bez obětí. – Rusové přiletí z Moskvy na ruzyňské letiště v noci, stejně jako před padesáti lety. Devadesátiletý pamětník a bývalý šéf leteckých dispečerů Karel Dvořák trojici nekompromisně sdělí, že v roce 1968 šlo o přepadení od přátelských zemí a že zrada se nedá zapomenout. Společně s bývalými okupanty vystoupá na starou řídící věž, odkud sledoval, jak vojáci přebrali nad letištěm velení. Gorelov, kterému Jermakov průběžně telefonicky hlásí „pozici“ výpravy, konstatuje, že jsou na „velitelském stanovišti první fáze operace“, kde přistál s divizí výsadkářů na dnes již neexistující ranveji 24. – Delegace mlčky prochází Václavské náměstí. – Vnuk je po návratu dědy (nositele řady vojenských vyznamenání) zvědavý na reakce Čechů. Veterán konstatuje, že se setkal s tolerancí mladých, ale pamětníci okupaci hodnotí negativně, a on má pro to pochopení. – Jurij a Marija hlásí u moře Gorelovi, že mise byla splněna... -kk-