Zbytečný hrdina

Starší bratr (Petar Nikolov) ukazuje pamětní desku na počest mladšího sourozence, umístěnou na rodném domě v obci Bjala Slatina s nápisem: Staršina Nikolaj Cekov Nikolov, narozen 14.9.1947, padl 9.9.1968 při výkonu služby, když plnil svoji internacionální povinnost. – Sousedé vzpomínají na Nikolaje, jenž miloval život. Věřili, že se vrátí a zazpívají si na jeho svatbě. – Účastník okupace konstatuje, že Nikolaj nemůže být hrdina. Češi je nazývali okupanty či agresory a tak si je také pamatují. Tenkrát po vyhlášení poplachu nasedli do letadel a odletěli neznámo kam. – Na setkání vysloužilí vojáci probírají podobné vzpomínky. Letěli nad mořem, někdo si myslí, že byli v SSSR. V dešti nastoupenému pluku oznámil generál Čavdarov, že skutečně jdou do války. Účastí na invazi chtěla bulharská armáda dokázat, že je pevnou součástí Varšavské smlouvy. Muži společně popíjejí a muzicírují. – Pamětní deska na škole připomíná, že zde Nikolaj Cekov Nikolov studoval v letech 1964-66 a že zemřel při výkonu vojenské služby 9.9.1968. Kantorka hovoří o bývalém studentovi, který je považován za hrdinu. Školu nedokončil a absolventský diplom získal posmrtně jako gesto. – Kamarád popisuje dění před Nikolajovým zmizením 8. září 1968. Ministr obrany Dobri Džurov poslal vojsku ke státnímu svátku půl lahve vína na hlavu. Měli dobrou náladu a na louce spolu až do setmění četli dopisy a popíjeli. Pak Nikolaje doprovodil na jeho pozici a šel sám tři kilometry na Ruzyň. Tehdy ho viděl naposledy. Na praporu prý voják oznámil, že si jde odskočit do rokle a už se nevrátil. – Petar konstatuje, že nikdo nikdy nevysvětlil, proč bratra zabili. Úřad vojenské prokuratury v Sofii, po kterém žádal vysvětlení, mu poslal jen česky psaný dopis. – Praha. Petar Nikolov prochází Václavské náměstí. V rakovnickém archivu nahlédne do bratrovy složky s výsledky vyšetřování, s fotografiemi a s mapkou místa, kde k tragické smrti došlo. Archivářka s Petarem navštíví Nikolajův pomník (od architekta Antonína Wágnera) v lesích u obce Nový Dům. Je poškozený a jméno není napsáno správně. – Archivářka čte zprávu o události. Kolem jedenácté hodiny večer se seržant Nikolov objevil poblíž Hostivice, kde stopoval vozidla s tím, že chce jet na Karlovy Vary. Všimla si ho posádka fekálního vozu (Miloslav Frolík a Rudolf Stránský) a zastavila. Svěřil se jí, že je ozbrojený samopalem, pistolí a granáty. – Zaměstnanec Archivu policie ČR Daniel Povolný dodává další podrobnosti. Posádka se cestou shodla na tom, že by se Bulhara měla zbavit. Podle pitvy dostal voják jeden silný a dva až tři slabší údery. Nezpůsobily mu bezvědomí, z auta byl vyhozen živý. Přítomný Jiří Baloušek měl pistoli. Zdálo se mu, že ozbrojený cizinec chce použít zbraň a třikrát na něj vystřelil. Nikolov byl na místě mrtvý. – Petar objeví za pomníkem pamětní desku a text o falešném hrdinovi, který chtěl zběhnout na Západ. Měl stanout před vojenským soudem, ale stal se v bulharských učebnicích ideologickým hrdinou. Pisatelé oceňují jeho odvahu postavit se armádě Varšavské smlouvy. Petar tvrdí, že jde o provokaci, bratr byl prý z letiště unesen a zahynul při plnění vojenských povinností. – Povolný prohlašuje, že Nikolov je jediný voják z řad Varšavské smlouvy, který byl zavražděn našimi občany. Podle vyšetřování však šlo o tragickou shodu okolností; nebyl to plánovaný čin s politickým pozadím. – Petar opatruje „oslavné album fotografií chrabrého vojáka a internacionalisty N. C. Nikolova“. Památeční rozměrnou kovovou bustu z obce Barkačevo někdo ukradl, což příbuzný považuje za hnusný čin. – Odvrácená strana pamětní desky na škole skrývá původní text, který byl nahrazen po roce 1989: N. C. N. zde studoval v letech 1964-66. Brutálně zavražděn kontrarevolucionáři 9.9.1968 v Ruzyni v Československu při plnění své internacionalistické povinnosti. – Kameník vysekává do bílého mramoru novou verzi busty Nikolaje. – Bývalí vojáci si připomínají detaily: tělo Nikolova se našlo o pár dnů později. Velitel je svolal a oznámil jim, že mrtvého našli Rusové zbitého, beze zbraně a bez šatů. Neměli se dozvědět pravdu a o incidentu měli po návratu zakázáno mluvit. Z Nikolova se stal hrdina. Skutečnost, že se choval nerozvážně a zavinil si to sám, přesto postupně vyšla najevo. – Kameník dokončuje před ateliérem bustu. – Bývalý kamarád vzpomíná: Nikolaje hledali tři dny. Nakonec ho našel houbař. Tělo převezli na letiště do Ruzyně, odkud ostatky dopravili do vlasti. Rodina těžce nesla ztrátu syna. – Petar dohlíží v Barkačevu na osazení nové busty. – Slavnostně odhalený památník má (jak zazní v proslovu) připomínat příběh vojáka, který nesmyslně zemřel mimo vlast, když armáda pomáhala potlačit Pražské jaro v Československu... -kk-