Červená růže

Země původu

Maďarsko

Copyright

2018

Rok výroby

2017—2018

Premiéra

21. 8. 2018

Minutáž

26 min

Režie

Linda Dombrovszky

Kategorie

povídka

Žánr

historický, politický, povídka

Typologie

dokumentárnídistribučníkrátkometrážní

Originální název

Červená růže

Český název

Červená růže

Anglický název

Red Rose

Pracovní název

Přátelství a láska v časech okupace

Anotace

Maďarská režisérka Linda Dombrovszkyová (nar. 1980) pro koprodukční povídkový snímek Okupace 1968 natočila hranou rekonstrukci Červená růže, jejíž název je odvozen od hesla, které měli domluvené vojáci během invaze do Československa pro určitý vývoj událostí. Před padesáti lety do akce povolaní tehdejší absolventi povinné vojenské služby dnes v dobových uniformách a v dobových vozidlech projíždějí autentická místa postupu armády, kde se tenkrát překvapivě nesetkali s odporem, ale s mírumilovnými lidmi; obsazovali totiž území, které kdysi patřilo k Uhrám. – Průběžné vzpomínání dokládají archivní záběry, dokumenty a fotografie, dobové rozhlasové hlášení a citace z dopisů, které během vojenské operace napsali či obdrželi. -kk-

Obsah

V srpnu 1968 dostala maďarská armáda rozkaz obsadit jih Československa, který až do mírových dohod po první světové válce patřil k Uhrám. Maďarští vojáci tak obsadili území, kde většina lidí mluví maďarsky. – Velitel apeluje na opatrnost vojáků, kteří se chystají obsadit území, kde jim většina obyvatel rozumí. Mají domluvené heslo „červená růže“ pro případ, že by se velitelé států nedohodli a oni by museli obsadit československé kasárny. – Mobilizační rozkaz Sándora Oszláncziho byl vystaven 20. srpna 1968 v maďarském Egeru na svátek Den ústavy a Den nového chleba. – Plukovník v civilu Sándor (Sányi) Oszlánczi jede do zpustlých kasáren Istvána Dobó. Zde jsou v uniformách připraveni souputníci ze srpnové invaze. Veteráni vzpomínají, jak v roce 1968 dostali povolávací rozkazy k okamžitému nástupu. Sányi si myslel, že jedou na cvičení, až posléze zjistili, že jsou vysláni na „internacionální pomoc“. Neměli téměř žádné informace. – Muži v kasárnách upravují historická vozidla. Někteří byli tehdy povoláni k útvarům, kde nesloužili. Dostali zbraně, ale střílet měli jenom v ohrožení vlastního života nebo životů dalších soudruhů. – Vyzbrojení veteráni na korbě odříkávají vojenskou přísahu. – Sányi vzpomíná, jak se s nimi rodiny loučily v slzách. – Ipolyság/Šahy, 24:00. Maďarsko-slovenská hranice. Vojáci překračují čáru. 22. srpna 1968 míjeli ulice, obklopené zděšenými lidmi. – Nové Zámky/Érsekújvár. Jednotka buduje ležení. Muži vzpomínají na demonstrující studenty. Měli rozkaz výstražně střílet nad jejich hlavy. Pokud by však demonstranti neuposlechli výzvy k rozchodu, měli střílet do země a poté přímo do davu. Naštěstí nemuseli zbraně použít, studenti se rozutekli. – Generál čte rozkaz: jdou do Československa zachraňovat socialismus. – Sányi se na Slovensku během okupace seznámil s Maďarem Janim Bartosem. Ten se stal jeho celoživotním přítelem. Z armádního tábora k němu utíkali na statek. Sányi se setká s jeho syny, kteří byli tenkrát školáci. – Muži mají rozcvičku. Z nalezených přírodnin vyskládají mozaiky států Varšavské smlouvy a siluetu Lenina. Vzpomínají na netečné dívky, které korzovaly kolem jejich ležení za vesnicí. Poslouchali tajně rozhlas, kde často hráli šlágr Vzpomeneš si ještě na mě? – Bývalý řidič transportéru ve vesnici vzpomíná, jak tu zaparkoval stroj a poté se na první pohled zamiloval do dívky, která se stala o osmnáct měsíců později jeho ženou. Přestože byl vztah založený na jediném setkání a dopisech, prožili spolu třicet sedm let. – Veteráni se myjí a holí v zátoce řeky, kde k nim kdysi připlavala rakev. – Tehdejší vojenské tažení se obešlo bez konfliktů. Vojáci se s místními domluvili (promíchané obyvatelstvo na obou stranách hranice znalo alespoň základy slovenštiny nebo naopak maďarštiny). Měnili s nimi potraviny a pomáhali na poli, když bylo třeba. Někteří „kluci“ chtěli jít s nimi dál. Velitelé jim vymýšleli činnosti, aby nemysleli na domov. – Veteráni hrají fotbal, kuželky nebo karty. Tenkrát vyhlíželi vrtulník s generálporučíkem Károlym Csémim. Jeho přílet by znamenal, že se vrátí do vlasti. – Politická propaganda chtěla docílit, aby lidé uvěřili, že jsou ohrožení od Západu. Syn statkáře komentuje vývoj v roce 1968. Smělo se jenom to, co povolila komunistická strana. Nebýt toho, společnost v regionu by byla svobodnější a „jinde“. Sányi navštíví hrob Jána Bartose. – Říjen 1968. Na silnici se objeví nápis Maďaři, jděte domů! – Vojenští veteráni kvitují s povděkem, že neměli žádné ztráty. -kk-

Poznámka

Ve filmu jsou použité archivní materiály HM HIM Hadtörténeti Intézet és Múzeum, Hadtörténelmi Levéltár, Jan Gerci, Magyar Rádió, MTV, Csaba Tolnai.

Komentář

Kinga Hámori

Dóra Kakasy /ž/

Účinkují

Sándor Oszlánczi

Gyula Alt

József Ambrus

István Bagyinszki

Pál Barta

János Bartos

István Bartos

Kati Berecz /ž/

Lajos Boros

Ottó Csámpai

Imre Csari

Ferenc Darvalics

József Farkas

János Fehér

Dániel Frantisek

Jan Gerci

János Horlik

Simon Kakuk

János Koplányi

László Korozs

Imre Kovács

Gyula Kovács

András Krajcsovics

Mihály Lestyán

Ferenc Pócs

Turán Polka

István Sumi

Sándor Szalina

Imre Tóth

Antonia Alaksza /ž/

Tamás Nagy

Vivien Takács /ž/

Bianka Töröková

Zoltán Marczy

Gábor Tóth

Štáb a tvůrci

Režie

Linda Dombrovszky /ž/

Asistent režie

Tímea Szabó /ž/

Původní filmový námět

Linda Dombrovszky /ž/

Scénář

Linda Dombrovszky /ž/

Kamera

Ákos Nyoszoli

Asistent kamery

Ádám Csingun

Architekt

Sandra Sztevanovity /ž/

Assistent architekta

Zsolt Paráda

Výprava

Zsolt Gonda (zbrojíř), József Mihály Starosta (zbrojíř)

Kostýmy

Eleonóra Molnár /ž/

Střih

Levente Pap

Zvuk

Tamás Beke (design zvuku), Lajos Érsek (záznam zvuku), Tamás Dévényi (záznam hudby), Tamás Beke (dodatečný záznam zvuku)

Výkonná produkce

Bence Násztor

Producent

Agnes Horváth-Szabó /ž/, András Pires Muhi

Vedoucí produkce

Szilvia Szkurka /ž/

Odborný poradce

Zoltán Füle (uniformy)

Spolupráce

Szilvia Szkurka /ž/ (rešerše archivních materiálů), Mihály Korom (automobily)

Hudba

Hudba

Bálint Bolcsó

Nahrál

Bálint Baráth /klavír/, Ádám Meggyes /trubka/, Ádám Móser /akordeon/

Písně

Gondolsz-e majd rám?

Hudba k písni László TamásIstván Varannai
Text písně László TamásIstván Varannai
Zpívá skupina Echo

Il Silentio

Hudba k písni Ádám Meggyes

Lokace

Maďarsko, Rétság (Maďarsko), Eger (Maďarsko), kasárny Istvána Dobó (Eger), Slovensko (Maďarsko), Šahy (Slovensko), Nové Zámky (Slovensko), Štitáre (Slovensko), Komoča (Slovensko), Veľký Cetín (Slovensko), Želiezovce (Slovensko)

Produkční údaje

Originální název

Červená růže

Český název

Červená růže

Anglický název

Red Rose

Pracovní název

Přátelství a láska v časech okupace

Kategorie

povídka

Typologie

dokumentárnídistribuční

Žánr

historický, politický, povídka

Země původu

Maďarsko

Copyright

2018

Rok výroby

2017—2018

Premiéra

distribuční premiéra 21. 8. 2018 /přístupné bez omezení/

Výrobce

ELF Pictures

S podporou

Nemzeti Média-és Hírközlési Hatóság, Magyarországi Filmszakmai Adókedvezmény Támogatásával, Film Jus Alapítvány

Technické údaje

Délka

krátkometrážní

Minutáž

26 min

Distribuční nosič

DCP 2-D

Poměr stran

1:1,78

Barva

barevný, černobílý

Zvuk

zvukový

Zvukový systém/formát

stereo

Verze

česká

Mluveno

maďarsky

Podtitulky

české

Úvodní/závěrečné titulky

anglické