Hlasy v lese

V srpnu 1968 je přesunuto 16 000 vojáků armády NDR do saských lesů poblíž hranice s ČSSR, připravených na akci, ke které nikdy nedošlo. – (Hlášení) Komunistické strany Francie, Švédska, Švýcarska a Itálie ostře odsoudily sovětskou invazi. Ve Washingtonu zasedá Rada národní bezpečnosti v čele s prezidentem Johnsonem. Britský premiér Wilson a ministr zahraničí Stewart se předčasně vrátili z dovolené. Stewart protestoval proti invazi do Československa. Řekl, že je to těžká rána vztahům mezi Východem a Západem. – Reinhardu Bohsemu se vybavují detaily z vojenské akce „na obranu socialismu“. Stále cítí zvláštní směs pachu kovu, benzinu, potu, gumy, smůly a borového jehličí. Na hygienu museli rezignovat. Nástupy mužstva se odehrávaly přesně podle plánu denního zaměstnání: rozcvička, pořadová v uniformě, toaleta v poklusu, postavit stany a vykopat latríny, čistit zbraně, nosit plynové masky a atombordel. – Opuštěný lágr za betonovou zdí a ostnatým drátem. (Obvinění) Klaus Auerswald se snažil ovlivňovat ostatní příslušníky Národní lidové armády. Nabádal je, aby v případě ozbrojeného konfliktu nepoužívali palné zbraně. Podezříváme ho, že se dopustil trestného činu protistátní agitace podle paragrafu 106 trestního řádu. – Muž prochází budovu věznice u městečka Schwedt. Připomíná si pocity z doby, kdy zde byl dvacet měsíců vězněn. – Klaus s Reinhardem putují lesem. Slova strach, vedro nebo vydržet charakterizují tehdejší situaci. Nemohli věřit kamarádům. Klause jeho postoj přivedl do vězení; nebyl ochoten přijmout situaci. Chtěl proti ní agitovat, ukázat, že odpor je možný. A skončil za mřížemi. – Klaus si ve vězení vybavuje detaily ze srpna 1968. Na Západě lidé na protest proti establishmentu mávali rudými prapory. Na Východě je lidé pálili. Komunistický politik Walter Ulbricht jako první otevřeně řekl, že Pražské jaro je kontrarevoluce. – Reinhard předvádí, jak používal dobře maskovaný tranzistorák se „špuntem“ v uchu. Byl nedůvěřivý a před souputníky to tajil. Přísně zakázaný aparát jej zachovával při smyslech. – (Rozhlasová zpráva) Včera ve 23:00 sovětské jednotky provedly invazi do Československa. Československo tak po třiceti letech podruhé potkává osud okupovaného národa. 15. března 1939 obsadily tuto zemi německé jednotky na příkaz Adolfa Hitlera a je nesnesitelné, že se dnes němečtí vojáci znovu účastní invaze. – Reinhard popisuje srpnové středeční ráno: rádio vysílalo zprávu, že jeho divize provedla invazi do ČSSR, ale oni byli v lese a nehnuli se z místa. Sovětský rozkaz zněl zůstat v záloze. Nikdo totiž nechtěl otevírat staré rány. Paralely s německou okupací z roku 1939 byly příliš zjevné. Ale nakonec se stejně ocitli na druhé straně hranice a invaze se stala realitou. – Bohse vypíná v lese rádio, z kterého se line šlágr, který tehdy poslouchal a který mu pomáhal přetrpět poměry. – (Německé a české rozhlasové hlášení) Pozor! Pozor! Pověst nové německé demokracie je v ohrožení. Rétorika německých okupantů z let 1938 až 1945 nebyla zapomenuta. Nechceme... ÚV KSČ vyzývá všechny obyvatele republiky, aby zůstali klidní a nekladli postupujícím vojskům žádný odpor. Z tohoto důvodu naše armáda, bezpečnostní složky a Lidové milice nedostaly žádný rozkaz k obraně naší země. Předsednictvo ÚV KSČ považuje tento akt nejen za porušení existujících vztahů mezi socialistickými státy, ale i za popření základních principů mezinárodního práva. – Auerswald ukazuje výtisk západního časopisu Bravo z roku 1968, kvůli jehož četbě a půjčování měl opletačky. Kolegové ho udali. – Bohse vzpomíná na matku, která byla v šoku, když zjistila, že syn vidí v Pražském jaru i svoji budoucnost. Obávala se, že mu kvůli tomu pověsí otce. – Klausovi matka radila, aby se přiznal. Věřila, že to s ním nedopadne zle. Podle obou mužů se tehdy z normálních lidí stali ze strachu oportunisté, kteří dělali, co po nich chtěl stát. – Klaus přemýšlí o tom, co samotný člověk zmůže, když se s ním rozjedou kola dějin a když je vychovaný, aby poslouchal rozkazy? – Reinhard usne na posedu. Uprostřed lesa hraje na piáno s kapelou nezapomenutelný šlágr... -kk-