Luboš Ogoun

LUBOŠ OGOUN (vl. jm. Bohumil Ogoun, nar. 18.2.1924, Praha – zemřel 14. února 2009, Praha) začínal s baletem jako student reálky pod vedením Roberta Brauna a Heleny Štěpánkové. Po válce současně se svým prvním tanečním angažmá v Národním divadle (1945-52) studoval v Ústavu pro vzdělávání profesorů tělesné výchovy, poté absolvoval choreografii na DAMU (1952). Několik let řídil taneční složky v armádních souborech, pak vedl balet v Plzni (1957-61), kde se začal výrazně projevovat jako choreograf. Svůj umělecký program rozvinul v brněnském Státním divadle, kde jako choreograf (1961-64, 1968-92) a šéf baletu (1968-70, 1990-91) stanul v čele tzv. nové vlny československé choreografie, usilující o důslednou modernizci tanečního umění, o rozšíření jeho výrazových možností a metaforické působivosti. Jako tanečník těžil ze své sportovní erudice a kariéry výkonného atleta a trenéra čs. družstva gymnastek (a zejména Evy Bosákové). Byl zakladatelem a ředitelem experimentálního Studia Balet Praha (1964-68). Spolupracoval jako choreograf, pohybový režisér a poradce s většinou našich divadel i televizí (byl autorem několika set choreografií v baletech, operách, operetách, muzikálech, činohrách, v Laterně magice, v ledních revuích i v TV inscenacích), ale svůj umělecký vklad zanechal také v české kinematografii, kde se jako choreograf podílel např. na filmech Císařův pekař – Pekařův císař (1951; r. Martin Frič), Komedianti (1953; r. Vladimír Vlček), Smyk (1960; r. Zbyněk Brynych), Bláznova kronika (1964; r. Karel Zeman), Strašná žena (1965; r. Jindřich Polák), Rozmarné léto (1967; r. Jiří Menzel), Kulhavý ďábel (1968; r. Juraj Herz), Svět otevřený náhodám (1972; r. Karel Steklý), Třicet panen a Pythagoras (1973; r. Pavel Hobl), Romance za korunu (1975; r. Zbyněk Brynych), Prodaná nevěsta (1975; r. Václav Kašlík), Adéla ještě nevečeřela (1977; r. Oldřich Lipský), Oldřich a Božena (1984; r. Otakar Vávra) a Sen noci… (1985; r. Vladimír Sís). Ve třech filmech se dokonce sám objevil: jako artista v politickém dramatu Únos (1952; r. Ján Kadár, Elmar Klos), baletní mistr a trenér gymnastky Evy (Eva Bosáková) v psychologickém filmu O něčem jiném (1963; r. Věra Chytilová) a jako tělocvikář v hudební komedii Třicet panen a Pythagoras (r. Pavel Hobl). Profesní zkušenosti zhodnotil při své pedagogické činnosti (na katedře tance VŠMU Bratislava 1986–90) a ve statích v domácích i zahraničních odborných periodikách. Získal mj. Prémii Českého literárního fondu (1991), cenu Nadace ČLF za celoživotní tvorbu (1998) a zejména státní vyznamení medaili Za zásluhy III. stupně (2002). Jeho manželkami byly tanečnice Danuše Ogounová a Ludmila Ledecká. -fik-