Břetislav Pojar

BŘETISLAV POJAR (nar. 7.10.1923, Sušice – zem. 12.10.2012, Praha) pocházel z rodiny úředníka. Maturoval v roce 1942 na gymnáziu v Písku, a aby se vyhnul totálnímu nasazení, nastoupil do pražského Ateliéru filmových triků (AFIT) a později do studia kresleného filmu Pragfilmu, kde pracoval jako fázař. V letech 1943-44 byl zařazen do kurzu pro letecké konstruktéry. Po válce krátce studoval malířství na AVU a architekturu na VŠA (1945-46), ale nakonec dal přednost animovanému filmu. V roce 1945 se v nově založeném studiu Bratři v triku uplatnil jako animátor kreslených filmů Jiřího Trnky (Zasadil dědek řepu, Zvířátka a Petrovští, Dárek, Pérák a SS), později animoval v Loutkovém filmu opět u Jiřího Trnky (1946-56) a dosáhl vysoké úrovně animátorského umění v jeho loutkových filmech Špalíček, Císařův slavík, Arie prerie, Čertův mlýn, Bajaja, Staré pověsti české, Osudy dobrého vojáka Švejka a Sen noci svatojanské. Osamostatnil se v roce 1959, kdy z Konviktu v Bartolomějské ulici přesídlil do detašovaného studia loutkového filmu v Praze-Nuslích v Čiklově ulici, jež se mu stalo tvůrčím zázemím téměř na třicet let. Už svým druhým loutkovým snímkem O skleničku víc vyvolal značný mezinárodní ohlas. Po zdařilém pokusu v hraném filmu (Dobrodružství na Zlaté zátoce) a po dokumentu Sváteční den se již systematicky věnoval režii animovaného filmu. Výtvarně se na jeho dílech podílel Jiří Trnka, řadu filmů natočil se Zdenkem Seydlem. Významná byla jeho spolupráce s Miroslavem Štěpánkem; z jejich dílny vzešly populární série krátkých poloplastických grotesek o dvou plyšových medvědech Pojďte, pane, budeme si hrát a Kdo to hodil, pánové?, jež odstartoval snímek Potkali se u Kolína. Společně se Štěpánkem připravil seriál o koťatech i večerníčkový seriál Dášeňka, čili život štěněte (1977-79) a z jejich nedokončené adaptace Trnkovy knížky pro děti Zahrada vzniklo pět krátkometrážních snímků (Milovník zvířat, O té velké mlze, Jak ulovit tygra, O myších ve staniolu a Velryba – Abyrlev). Několik filmů realizoval podle vlastních výtvarných návrhů. Pojar za téměř šedesát let samostatné tvorby obsáhl rozmanité látky, žánry i výtvarné rukopisy, v nichž uplatnil animační mistrovství, poetické vidění a umění působivé zkratky. Jednotícím prvkem jeho stylu jsou kultivovanost výrazových prostředků, zacílených k emocionálně působivému vyjádření myšlenky, ale také neustálé hledání nových forem a technologií. Od roku 1967 až do pozdního věku působil i v zahraničí; zejména úzce spolupracoval s kanadskou Národní filmovou radou (National Film Board/Office National du Film) a s OSN v New Yorku. Řada jeho snímků vznikla v koprodukci s partnery v Itálii, Indii a Japonsku. Svými animovanými sekvencemi přispěl do TV videoklipu písně Jiřího Suchého Malé kotě (1968) a do celovečerních hraných filmů Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964; r. Oldřich Lipský), Medvědi (1988; L’ours; r. Jean-Jacques Annaud) a Dancing on the Moon (1997, Tanec na Měsíci; r. Kit Hood – TV). Na scéně Laterny magiky inscenoval Pauerovu dětskou operu Žvanivý slimejš (1984). Svým dílem, jímž se zařadil mezi přední světové tvůrce animovaného filmu, reprezentoval mnohokrát tuzemskou kinematografii na festivalech a často zasedal v jejich porotách. Prestižní ocenění získal např. v Cannes (O skleničku víc, Paraplíčko, Balablok, Bum), Benátkách (Kočičí slovo), Berlíně (Ilusologie), Locarnu (Paraplíčko, Romance), Montevideu, Bergamu (Bombomanie, Úvodní slovo pronese), Annecy (Lev a písnička), Mamaji (Pojďte, pane, budeme si hrát), Oberhausenu (O skleničku víc, Úvodní slovo pronese), Vancouveru (Bombomanie, Úvodní slovo pronese), Corku (Úvodní slovo pronese), Melbourne (Úvodní slovo pronese, Romance), Teheránu (Fanfaron malý clown, Od kroku k pokroku), Krakově („E“), Karlových Varech (Úvodní slovo pronese, Pojďte, pane, budeme si hrát), Kroměříži (Ilusologie, Jabloňová panna, Bum) aj. Za celoživotní zásluhy a přínos našemu i světovému filmu byl oceněn na MFDF ve Zlíně (2003) a MFF v Karlových Varech (2007), v říjnu 2008 obdržel státní vyznamenání Medaili Za zásluhy II. stupně a v roce 2010 mu udělil ministr kultury Cenu za přínos v oblasti kinematografie a audiovize. V roce 2007 mu udělila městská část Praha 2 čestné občanství. V letech 1989-91 vedl nově zřízenou katedru animované tvorby na FAMU, kde od roku 1990 přednášel jako profesor. Analytickou charakteristiku jeho díla přinesli Jan Poš v přednášce publikované v edici Malé profily 5 – Břetislav Pojar (FÚ, Praha 1965) a Marie Benešová v monografii Břetislav Pojar (ČSFÚ, Praha 1984), jejíž text v upravené a doplněné verzi a v několika jazykových mutacích byl znovu publikován (animation people, Praha 2008). Jeho portrét natočil Matej Mináč pro cyklus GENUS (1995) a Marek Eben ho vyzpovídal ve svém pořadu Na plovárně (2004). V roce 2016 bylo uvedeno do kin pásmo Pojar dětem, obsahující tituly ze závěrečné etapy jeho tvorby. – Filmografie: (režie a scénář či podíl na něm, není-li uvedeno jinak) (krátké animované filmy) lidová pohádka Perníková chaloupka (1951; + nám.), protialkoholická agitka O skleničku víc (1953; + spol. nám.), Spejbl na stopě (1955; + spol. animace), poetická estráda hraček Paraplíčko (1957; + spol. nám.), reklama pro Centrotex Centík (1958), protiválečná groteska Bombomanie (1959; + spol. nám.), parodie na pomíjivost módních výstřelků v umění Sláva (1959; + nám.), alegorie o převaze umění nad hrubou silou Lev a písnička (1959; + nám., spol. animace), ironicky laděný fejeton Jak zařídit byt? (1960; + nám.), příběh o odstrčeném dřevěném vláčku Půlnoční příhoda (1960; + spol. animace), tři epizody o neposedných koťatech Kočičí slovo (1960), Malování pro kočku (1960) a Kočičí škola (1961), satira Biliár (1961; + spol. nám.), satirický portrét samolibého řečníka Úvodní slovo pronese (1962; + spol. nám.), satira na povrchní lásky záletných dívek Romance (1962; + nám., výtvarník), moralita o posedlosti lidí po autech a chatách Ideál (1963; + nám., výtvarník), zakázkový f. pro Air India Palác snů (1964), první část série o medvídcích Potkali se u Kolína (1965; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.), Jak jeli k vodě (1965; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.), Jak jedli vtipnou kaši (1966; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.), Držte si klobouk (1966; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.), K princeznám se nečuchá (1966; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.) a Jak šli spát (1967; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.), příběh šaška Fanfaron malý clown (1968; + spol. nám.), přednáška psychologa o střetech představ se skutečností Ilusologie (1969; + nám., výtvarník, animace, komentář), zamyšlení nad vývojem člověka z pohledu žížaly Darwin Antidarwin aneb Co žížala netušila (1969; + nám., animace), druhá část medvídkovské série Co to bouchlo? (1970; spol. r. Miroslav Štěpánek), Psí kusy (1971), O pardálu, který voněl (1971; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.), A neříkej mi Vašíku (1972; spol. r. Miroslav Štěpánek; + spol. sc.) a Nazdar kedlubny (1973), metaforické znázornění koloběhu příčin válečných konfliktů Balablok (1972; + animace), uvedené jako součást pásma Ráj (2006), adaptace Erbenovy pohádky Jabloňová panna (1973), cyklus pěti epizod o příhodách čtyř kluků, inspirovaný Trnkovou knížkou Zahrada, Milovník zvířat (1974), O té velké mlze (1975), Jak ulovit tygra (1976), O myších ve staniolu (1977) a Velryba – Abyrlev (1977), vtipné varování před nebezpečím horečného zbrojení BUM (1979; + nám., výtvarník), přehled vztahů mezi člověkem a psem od pravěku po současnost Proč má člověk psa? (1979; + výtvarník), filozofická bajka o člověku a moci „E“ (1981; + nám., spol. výtvarník), kritická analýza ekonomických důsledků hysterického zbrojení Kdyby… (1981; + nám., výtvarník), epizody Kouzelné rohačky (1982; + výtvarník) a O hodné koloběžce (1982; + výtvarník) z TV cyklu Pohádky pro benjamínky silničního provozu, papírkový f. o UNICEF Aby všechny děti světa… (1985; + nám., výtvarník), romantický příběh mladíka, jehož v dočasné slepotě provází v představách laskavá dívka, Romance z temnot (1986; spol. r. Jacques Drouin; + nám., sc., výtvarník), humoreska o vývoji dopravních prostředků Od kroku k pokroku (1987; spol. r. Pavel Koutecký; + spol. nám., spol. sc.), propagační f. pro Mezinárodní federaci filmových archivů Lost World of Logos? (1988; režie, animace), přednáška profesora „myšologie“ o důvodech kouření a dalších závislostí nejen u mladých žen Mouseology (1994, Myšologie; + nám., výtvarník, animace), propagační film o článku z Mezinárodní konvence o právech dítěte OSN, Why? (1994, Proč?; + výtvarník, animace) ze série Rights from the Heart (Práva srdce), příběh chlapce, který propadne drogám, Narkoblues (1997; sc., spol. režie) ze série Práva srdce, uvedený v pásmu Pojar dětem 2016, epizoda (režie) z kolektivního projektu podle sbírky japonského básníka Matsua Bashoa Fuyu no hi (2003, Zimní den; r. projektu Kihachiro Kawamoto), příběh městského chlapce, objevujícího během pobytu v odlehlých horách u samotářského malíře kouzlo přírody, Hiroshi (2005), uvedený v pásmu Pojar dětem 2016, epizoda Paleček z pásma podle Werichových pohádek Fimfárum 2 (2006), epizoda O princezně, která se nesmála z pásma Autopohádky (2010), uvedená rovněž v pásmu Pojar dětem 2016, příběh osamělého chlapce, který díky péči o sousedova psa najde přátelství, Psí historie (2010), uvedený v pásmu Pojar dětem 2016, Vánoční balada (2015; r. Michal Žabka; nám., sc.), uvedená v pásmu Pojar dětem 2016; (krátké dokumentární filmy) dvoudílný f. o díle českého malíře Josef Mánes I – Krása lidu (1951) a Josef Mánes II – Bohatýrský sen (1952; + nám.), fejeton o krásách Prahy z pohledu návštěvníka Sváteční den (1956); (celovečerní filmy) dětský snímek podle povídky Vladimíra Pazourka Dobrodružství na Zlaté zátoce (1955), kombinovaná (hraná a animovaná) moderní pohádka o přátelství chlapce na prahu dospívání a tajemné víly Motýlí čas (1990; + výtvarník). -fik- (11/2016)