MARTIN ŠTĚPÁNEK (nar. 11.1.1947, Praha – zemřel 16. září 2010, Praha; spáchal sebevraždu střelnou zbraní) byl syn herce Zdeňka Štěpánka, ale původně inklinoval spíše k výtvarnému umění než k herectví. Zapsal se do tzv. nultého ročníku na medicínu a teprve po něm přešel na DAMU, již absolvoval v roce 1969 (diplom ovšem získal až po návratu z exilu). Za studií hrál ve studentském ochotnickém souboru a filmoval. Od roku 1968 byl členem činohry Národního divadla (Švanda ve Strakonickém dudákovi, Malcolm v Macbethovi, Radúz v Radúzovi a Mahuleně, Čapkův Loupežník, Arnold v Tomáši Becketovi, Hortensio ve Zkrocení zlé ženy), odkud musel v roce 1973 z politických důvodů odejít. Za stejných okolností opustil po třech sezonách i pražský Činoherní klub (mj. Ostajev v Leonovově Vlku, kronikář v Dostojevského Idiotovi). Získal angažmá v Divadle na Vinohradech (Kuba v Tvrdohlavé ženě, Benvolio v Romeovi a Julii, vladař v Nezvalově hře Dnes ještě zapadá slunce nad Atlantidou, Krečinskij ve Svatbě Krečinského), ale ani zde neunikl politickým tlakům. Proto zvolil roku 1981 emigraci; díla v nichž se do té doby objevil ať už ve filmu, televizi, rozhlasu či v dabingu se až na výjimky ocitla na indexu. Ve filmu začínal jako syn protagonisty v soudním dramatu Obžalovaný. Pak dostal velké příležitosti v titulní úloze napraveného kasaře v Čechově muzikálu Svatá hříšnice podle Langrova Obrácení Ferdyše Pištory (tuto roli na jevišti a ve filmu kdysi ztvárnil i jeho otec) a v postavě Alexandra Dumase staršího, kterého ztělesnil v Tajemství velikého vypravěče jako dvacetiletého, čtyřicetiletého a téměř šedesátiletého. Jinou skutečnou osobností byl nadporučík Otakar Jaroš ve Vávrově historické epopeji Sokolovo. Paradoxně se také objevil (jako bocman Janda) v Sequensově „zemanovském“ filmu Rukojmí v Bella Vista. Pravidelně působil v televizi, kde hrál v inscenacích, pohádkách a seriálech Hříšní lidé města pražského (1968), Žena za pultem (1977), Tajemství proutěného košíku (1977) nebo Ve znamení Merkura (1978). V roce 1981 požádal s rodinou o politický azyl v Rakousku. Deset měsíců hrál ve vídeňském divadle Die Komödianten a dva roky nato se přestěhoval do Mnichova, kde pokračovali s manželkou v herecké práci na jevišti (Theatre Ensemble V.M., Theatre 44, vlastní divadelní spolek Franze Werfela) a vyučovali herectví. Pracoval tu jako hlasatel a politický komentátor Rádia Svobodná Evropa. S jeho českou redakcí v roce 1994 natrvalo přesídlil do Prahy. Vedle novinářské profese (kromě domovské redakce spolupracoval s Českým rozhlasem a různými periodiky) se vrátil i k herecké činnosti na jevišti i před kamerou. Pohostinsky vystupoval v Divadle na Vinohradech (Malvolio ve Večeru tříkrálovém, Karel Gustav ve Strindbergově Královně Kristině, otec Karamazov v Bratrech Karamazových), v Národním divadle (Jepančin v Idiotovi) a v Divadle Ungelt (stařec ve hře Sama Sheparda Láskou posedlí). Více se uplatňoval na obrazovce v pohádkách, filmech a seriálech Ďábel v Praze (1996), Hříchy pro diváky detektivek (1995), Manželská tonutí (1996), Na lavici obžalovaných Justice (1998), Český Robinson (2000), Pojišťovna štěstí (2004), Letiště (2006). Na plátně se připomněl třemi menšími úlohami. Věnoval se olejomalbě (účast na výstavě Herci malují v roce 1980). Nakrátko vstoupil do politického života jako ministr kultury v menšinové vládě Mirka Topolánka (září 2006 až leden 2007), později jako Topolánkův poradce. Vznikl o něm dokument z cyklu ČT 13. komnata (2006). Byl bratr herce Petra Štěpánka a divadelní režisérky a manažerky ČT Kristiny Taberyové a nevlastní bratr herečky Jany Štěpánkové. Z manželství s herečkou a novinářkou Jaroslavou Tvrzníkovou pochází scénograf Jan Štěpánek (nar. 1970). – Filmografie: Obžalovaný (1964; r. Ján Kadár, Elmar Klos), Alibi na vodě (1965; r. Vladimír Čech), Byla jednou jedna budoucnost (TV-1965; r. Jaroslav Dudek), Šerif za mrežami (1965; r. Dimitrij Plichta), Ženu ani květinou neuhodíš (1966; r. Zdeněk Podskalský), Záhada sedmi černých koček (TV-1967; r. Jiří Bělka), Dino (TV-1967; r. František Filip), Objížďka (1968; r. Josef Mach), Flirt se slečnou Stříbrnou (1969; r. Václav Gajer), Maryla (TV-1969; r. František Štěpánek), Svatá hříšnice (1970; r. Vladimír Čech), „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970; r. Oldřich Lipský), Pět mužů a jedno srdce (1971; r. Jan Matějovský), Tajemství velikého vypravěče (1971; r. Karel Kachyňa), Vlak do stanice Nebe (1972; r. Karel Kachyňa), Pokušení mladého muže (TV-1972; r. Zdeněk Kubeček), Dny zrady (1973; r. Otakar Vávra), Měsíční kámen (TV-1973; r. Václav Hudeček), Sokolovo (1974; r. Otakar Vávra), Princ Chocholouš (TV-1974; r. Věra Jordánová), Když Praha povstala (TV-1975; r. Antonín Dvořák), Tady bude město (TV-1976; r. Jiří Bělka), Proč nevěřit na zázraky (1977; r. Antonín Máša), Stane se (TV-1977; r. P.R. Reznikov), Pohádka o ebenovém koni (TV-1978; r. Věra Jordánová), Půl milionu pro Alvara (TV-1979; r. Karel Pokorný), Rukojmí v Bella Vista (1980; r. Jiří Sequens), Kotva u přívozu (TV-1980; r. Marie Poledňáková), Havárie (TV-1980; r. Antonín Moskalyk), Ten svetr si nesvlíkej (1980; r. Zdeněk Míka), Až já budu velká (TV-1981; r. František Filip), Pasáž (1996; r. Juraj Herz), O kováři Básimovi (TV-1996; r. Eduard Sedlář), O spanilé Jašince (TV-1997; r. Ludvík Ráža), Zkřížené meče (TV-1998; r. Miroslav Sobota), Kouzelný šíp (TV-1998; r. Věra Jordánová), Zvonící meče (TV-2000; r. Miroslav Sobota), Královský slib (2001; r. Kryštof Hanzlík), Zázračné meče (TV-2001; r. Miroslav Sobota), Zlá minuta (TV-2005; r. Pavel Kačírek), Jménem krále (2009; r. Petr Nikolaev), Jseš mrtvej, tak nebreč (TV-2010; r. Jitka Němcová). -fik-
