Václav Vorlíček

VÁCLAV VORLÍČEK (nar. 3.6.1930, Praha – zem. 5.2.2019, Praha, na rakovinu) pocházel z kulturně založené rodiny bankovního úředníka (oba rodiče byli členy Umělecké besedy). Film jej zaujal jako sedmnáctiletého gymnazistu a člena 5. oddílu pražských vodních skautů, který vedl spisovatel Jaroslav Novák. Podle Novákova námětu natočil Josef Mach film Na dobré stopě, ve kterém Vorlíček s dalšími členy oddílu účinkoval. Když po maturitě napoprvé neuspěl u zkoušky na FAMU, nastoupil do Filmového studia Barrandov jako adept asistenta scény a podílel se mimo jiné na natáčení Fričovy komedie Bylo to v máji (1950). Napodruhé byl přijat a studium na katedře režie (1951-56) ukončil absolventským snímkem Direktiva. Pak působil na Barrandově ve funkcích asistenta režie a pomocného režiséra. K samostatné režii se dostal počátkem 60. let a od prvních snímků inklinoval především k tvorbě pro děti a ke komediím. Jeho práci podstatným způsobem ovlivnilo setkání se scenáristou Milošem Macourkem. Ve společných filmech, založených často na konfrontaci fantastického či pohádkového světa s realitou, dosáhli osobitého vypravěčského stylu, čerpajícího někdy z poetiky sci-fi. Fantastické motivy jim sloužily k rozvíjení spletitých komediálních zápletek a situací, v nichž se mísí prvky grotesky a černého humoru. Kromě velké divácké obliby si některé jejich filmy odnesly různá ocenění z domácích a zahraničních filmových festivalů, mimo jiné z Terstu (Kdo chce zabít Jessii?, Dívka na koštěti, Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách), z Locarna (Kdo chce zabít Jessii?), ze Sitges (Dívka na koštěti), z La Coruñi (Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách), z Avellina (Jak se budí princezny) a z Lausanne (Princ a Večernice). Uvolněnou fantazií se vyznačují také jejich televizní seriály (na nichž se opět často podílel i jako spoluautor námětu a spoluscenárista): Arabela (1980), Létající Čestmír (1983), Rumburak (1984), Křeček v noční košili (1988), Škola detektívky (1989), Arabela se vrací aneb Rumburak králem Říše pohádek (1993) a On je žena! (2004). V 90. letech se Vorlíček z existenčních důvodů věnoval také dabingové režii (včetně dabingu erotických filmů). Portrét k jeho životnímu jubileu natočil Zdeněk Zelenka pod názvem Václav Vorlíček, král komedií a pohádek (TV-2005). S Petrem Mackem vydal vzpomínkovou knihu Pane, vy jste režisér! (nakladatelství Ikar 2017). Působil jako pedagog na katedře režie FAMU (1971-92, vedoucí katedry režie 1988-90). Z manželství s výtvarnicí a grafičkou Sofií Vorlíčkovou (1930-2009) měl dcery, architektku Kateřinu Hořavovou (nar. 1952) a výtvarnici Zuzanu Marešovou (nar. 1957). Byl laureátem Státní ceny Klementa Gottwalda (1976) za normalizační film Bouřlivé víno a nositelem titulu Zasloužilý umělec (1979). V roce 2000 obdržel Uznání za celoživotní dílo na MFF pro děti a mládež Zlín, dále Cenu prezidenta MFF Karlovy Vary za přínos české kinematografii (2017) a další ocenění. Nesmí být zaměňován s vedoucím ruchařů Československé televize Václavem Vorlíčkem. – Filmografie: (režie, není-li uvedeno jinak) Na dobré stopě (1948; r. Josef Mach; herec), kr. školní filmy – o poslání satirické kresby a práci prof. Antonína Pelce na VŠUP Politická karikatura (1953; + nám., sc., střih), hraná etuda na motivy z románu Jindřicha Šimona Baara Paní komisarka s názvem Muzikanti (1954; + sc.) a satira na byrokratismus funkcionářů uměleckých svazů a mládežnických organizací Direktiva (1955; + spol. nám., spol. sc.), Roztržka (1956; r. Miroslav Hubáček; asistent r.), Bomba (1957; r. Jaroslav Balík; asistent r., herec), Touha (1958; r. Vojtěch Jasný; pomocná r.), Dům na Ořechovce (1959; r. Vladislav Delong; pomocná r.), dětská detektivka, jejíž hrdinové pátrají po ztraceném kufru s loutkami, Případ Lupínek (1960; + spol. nám., spol. sc.), poetický tendenční příběh party vesnických pionýrů, kteří se nadšeně snaží pěstovat kuřata v opuštěné drůbežárně, Kuřata na cestách (1962), Neděle ve všední den/Pirosbetüs hétköznapok (1962; r. Félix Máriássy; pomocná r., herec), komorní psychologické drama podle lyrické novely Alexandra Klimenta o mladé ženě, která se marně snaží zachránit rozpadající se manželství, Marie (1964; + spol. sc.), černobílá parodie na komiksy s nádechem sci-fi o manželské dvojici vědců, do jejichž poklidného života nedopatřením vtrhnou zhmotnění komiksoví hrdinové, Kdo chce zabít Jessii? (1966; + spol. nám., spol. sc.), špionážní parodie o nenápadném účetním, okolnostmi vtaženém do vysoké hry mezinárodních špionážních organizací, Konec agenta W4C prostřednictvím psa pana Foustky (1967; + spol. sc.), bláznivá, mírně satirická kriminální komedie podle scénáře Romana Ráže Kaktus, bomba, letadlo (TV-1969), crazy komedie v žánru sci-fi o několikanásobné transplantaci mozku a o záměně, která zabrání spiknutí generálů, „Pane, vy jste vdova!“ (1970; + spol. nám., spol. sc.), pohádková komedie o mladé čarodějnici na útěku do světa lidí, kde se navzdory problémům cítí lépe než v pohádkové říši, Dívka na koštěti (1971; + spol. nám., spol. sc.), detektivní příběh, v němž kamarád oběti pátrá po pachateli vraždy a poštovní loupeže, Smrt si vybírá (1972), mikrokomedie z posledních dnů rakousko-uherské monarchie podle stejnojmenné povídky Jaromíra Johna Vychovatel (TV-1972), velmi úspěšná pohádka na motivy Boženy Němcové Tři oříšky pro Popelku/Drei Haselnüsse für Aschenbrödel (1973), natočená v koprodukci s tehdejší NDR, pohádková komedie o lásce mladé vodnice k nesmělému právníkovi Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách (1974; + spol sc.), psychologický příběh nesmělého jedináčka, který se rozhodne postarat o chlapce, jehož vyženil neuváženým sňatkem s nezodpovědnou matkou, Dva muži hlásí příchod (1975; + spol nám., spol. sc.), politicky exponovaná komedie z jihomoravské vinařské vesnice roku 1968 podle románu Jana Kozáka Svatý Michal nazvaná Bouřlivé víno (1976; + spol sc.), crazy-komedie s prvky sci-fi o zneužití geniálního vynálezu regenerace Což takhle dát si špenát (1977; + spol. sc.), modernizovaná adaptace klasické pohádky o Šípkové Růžence Jak se budí princezny (1977), komedie o peripetiích mladíka se získáním řidičského průkazu podle námětu Stanislava Rudolfa Přikázaný směr jízdy (TV-1977), humorně pojatý příběh na motivy lidové pohádky o Měsíčníkovi, Slunečníkovi a Větrníkovi o zhýčkaném princi, který musí projít mnohými zkouškami, než dozraje v muže, Princ a Večernice (1978), střihový dok. Jak se dělá smích (1980; r. Aleš Dospiva; účinkující), volné pokračování osudů obyvatel jihomoravské vinařské dědiny a jejího zemědělského družstva Zralé víno (1981), pásmo anekdotických příhod, jež zažívají Pražané během pátečního letního odpoledne při automobilové cestě z města, Zelená vlna (1982; + herec), Poslední mejdan (1983, r. Miloš Zábranský; režijní supervize), rodinná komedie o lekci manželského soužití podle námětu Miroslava Plzáka Byt je vykraden, maminko... (TV-1983), komedie o vítězství upřímného citového vztahu Ďábel ví hodně (TV-1983), na Arabelu volně navazující moderní pohádka o nedobrovolném pobytu proradného čaroděje bez kouzelné moci mezi lidmi Rumburak (1984) a její dvoudílná TV verze s názvy Život na věži a Čáry máry v počítači, situační moralita o záměně vnějších podob, nikoliv však charakterů sňatkového podvodníka a seriózního inženýra, Já nejsem já (1985; + spol. sc.), poslední díl trilogie z prostředí vinařské obce Mladé víno (1986; + spol nám., spol. sc.), Velká filmová loupež (1986; r. Oldřich Lipský, Zdeněk Podskalský; herec), Pražská 5 (1988; r. Tomáš Vorel; režijní supervize), Atrakce švédského zájezdu (1989; r. Goran Gospić; umělecký dohled), původní TV inscenace, inspirovaná knihou Eduarda Petišky ze staropražských židovských pověstí a legend Rabín a jeho Golem (TV-1995), aktualizovaný přepis dvou povídek ze stejnojmenné satirické knížky Karla Michala Bubáci pro všední den (TV-1995), koprodukční pohádka o tom, jak chytrý a sympatický princ rázně zkříží plány rejdům zlé čarodějnice a jejího sluhy, Kouzelný měšec/Das Zauberbuch (1996), výpravná pohádka na motivy bratří Grimmů o nebezpečné cestě prince, odhodlaného zachránit milovanou princeznu ze spárů temného čaroděje, Pták Ohnivák/Der Feuervogel (1997), pohádka o lásce, inspirovaná Labutím jezerem, Jezerní královna/Die Seekönigin (1998), historický romanticko-dobrodružný příběh mladého sokolníka podle novely Jozefa Cígera Hronského Král sokolů/Sokoliar Tomáš (2000), rodinná komedie vycházející z animovaného seriálu o žácích III. B, kteří opustili bezpečí kresleného večerníčku, aby blíže poznali reálný svět, Mach, Šebestová a kouzelné sluchátko (2001), rodinná pohádková komedie, volně navazující na úspěšnou komedii Dívka na koštěti a rozvíjející osudy některých jejích hrdinů, Saxána a Lexikon kouzel (2011; + spol. sc., herec), dok. Očima fotografky (2015; r. Matej Mináč; účinkující). -fik- (12/2015)