Vojtěch Jasný

VOJTĚCH JASNÝ (nar. 30. 11. 1925, Kelč u Valašského Meziříčí – zem. 15. 11. 2019, Přerov) pocházel z učitelské rodiny. Jeho otec zahynul v Osvětimi, Jasný sám byl během okupace totálně nasazen a působil v odboji. Od dětství fotografoval. Hned po válce začal studovat filozofii a ruštinu na Karlově univerzitě. V roce 1946 udělal zkoušky na FAMU, obor filmové fotografie (kamera) u Karla Plicky. Školu absolvoval v roce 1951 filmem Není stále zamračeno. Již během studií spolupracoval s Karlem Kachyňou, s nímž později působil v Československém armádním filmu. Natáčeli budovatelské dokumenty, ze zájezdu s Armádním uměleckým souborem vzniklo několik dokumentů o Číně. V hrané tvorbě Jasný samostatně debutoval snímkem z vojenského prostředí podle hry Pavla Kohouta Zářijové noci (1956). Prosadil se autorským povídkovým filmem Touha, pohádkovou alegorií Až přijde kocour (Zvláštní cena poroty, Cena za nejlepší film pro mládež, Cena nejvyšší technické komise na XVI. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes 1963) a poetickou historickou freskou Všichni dobří rodáci (mimo jiné Cena za režii ex aequo, Cena nejvyšší technické komise na XXII. mezinárodním filmovém festivalu v Cannes 1969, Cena Československé filmové kritiky), jež se v odborné anketě ke sto letům české kinematografie ve Filmových listech 1999 umístila na třetím místě (za Marketou Lazarovou a Obchodem na korze). V roce 1970 odešel z politických důvodů do exilu. Žil krátký čas v Jugoslávii, později se usadil v Rakousku a počátkem roku 1984 přesídlil do USA a žil v New Yorku. Jako scenárista, filmový, televizní a divadelní režisér a pedagog působil kromě těchto zemí v Chorvatsku, Německu, Finsku, Francii, Norsku, Izraeli a Kanadě. Ve Spojených státech přednášel mimo jiné na Kolumbijské univerzitě (na filmovém odboru Školy vizuálních umění). Natáčel hrané i dokumentární filmy zejména pro televizi. Zhusta šlo o adaptace literárních či divadelních děl. Pro jeho život v evropském exilu mělo velký význam přátelství s Heinrichem Böllem. V roce 1976 byl Jasný spoluzakladatelem akciové společnosti Filmstudio Salzburg, jež však o dva roky později ukončila svou činnost se ztrátou. Po roce 1989 se do vlasti pravidelně vracel a roku 2011 se sem vrátil natrvalo. Nejprve žil v městečku Bystré a od roku 2015 až do svého úmrtí v Přerově. Jeho první žena Miroslava Jasná, rozená Faltysová (1927–1959) byla vedoucí praktických filmových cvičení na FAMU. – Se Zdeňkem Formanem a Karlem Kachyňou vydal fotografickou knihu Budujeme pohraničí (Orbis, Praha 1950), s Jaroslavem Čechem a Karlem Kachyňou knihu Byli jsme v zemi květů (Naše vojsko, Praha 1954) a po letech svoji fotografickou tvorbu v katalogu Vojtěch Jasný: Fotografie / Photographs (Kant, Praha 2010). Své osobní i odborné zkušenosti shrnul v knize Život a film (Národní filmový archiv, Praha 1999). Upozorňujeme také na studii Exilová tvorba Vojtěcha Jasného ve Filmu a době č. 1/99, přepis nerealizovaného scénáře Kominíček a korouhvičky v časopise Iluminace č. 1/2003, edice vzpomínek Ikarské lety uveřejněné v Iluminaci č. 2/2008 a v Divadelních novinách č. 1–6/2012 (šest částí) a na rozsáhlou monografii Jiřího Voráče Vojtěch Jasný (Host, Brno 2020). Jeho dílu se věnoval španělský dlouhometrážní dokument Život a film – Labyrintové životopisy Vojtěcha Jasného (2009, Vida y cine – Las laberínticas biografías de Vojtech Jasny; r. Arkaitz Basterra). – Vojtěch Jasný patřil k nejvýznamnějším českým filmovým tvůrcům. Jeho dílo se vyznačovalo osobitou poetičností, důrazem na výtvarnou stránku a zřetelným humanistickým aspektem. – Filmografie: (režie, není–li uvedeno jinak) práce v Československu kr. budovatelský dok. Věděli si rady (1950; spol. sc., režie, kam., střih Karel Kachyňa), dlouhý hraný dok. z pohraničí Není stále zamračeno (1950; spol. sc. Karel Kachyňa, František Daniel, spol. režie, kam., střih Karel Kachyňa), dlouhý dok. Za život radostný (1950; spol. nám. a sc. Karel Kachyňa, Jindřich Vodička, spol. režie Karel Kachyňa; Státní cena), dlouhý dok. Neobyčejná léta (1952; spol. sc., komentář, režie a kam. Karel Kachyňa), dlouhý dok. Vítězný pochod (1952; r. Ivan Frič; spol. kam.), kr. dok. Věda jde s lidem (1952; r. Pavel Háša; spol. kam.), dlouhý dok. Lidé jednoho srdce (1953; spol. sc. a režie Karel Kachyňa, Čchu Paj–jin, Tung Siao–wu, spol. kam. Karel Kachyňa, Cchao Ťin–jün, Tchien Li), kr. dok. Na stráži (1953; spol. režie a kam. Karel Kachyňa), kr. dok. Stará čínská opera (1953; spol. sc. a režie Karel Kachyňa, spol. kam. Karel Kachyňa, Tchien Li, Cchao Ťin–jün), kr. dok. Z čínského zápisníku (1954; spol. sc. a režie Karel Kachyňa, Čchu Paj–jin, spol. kam. Karel Kachyňa, Tchien Li), špionážní příběh Dnes večer všechno skončí (1954; spol. režie Karel Kachyňa), kr. dok. Bez obav (1955; + nám., sc.), kr. f. Příležitost (1955; + sc.), dlouhý dok. Pozdrav veliké země (1955; r. Ján Lacko, Čaj Čchao; komentář), celovečerní drama Zářijové noci (1956; + spol. sc.), Váhavý střelec (1956; r. Ivo Toman; spol. nám.), povídkový snímek Touha (1958; + nám., spol. sc.), drama z koncentračního tábora Přežil jsem svou smrt (1960), známá satirická veselohra Procesí k Panence (1961), pohádková alegorie Až přijde kocour (1963; + nám., spol. sc.), komedie s Janem Werichem Magnetické vlny léčí (TV–1965), koprodukční povídkový snímek s Rakouskem na motivy knihy Ilji Erenburga Dýmky (1966; + sc.), historická elegie Všichni dobří rodáci (1968; + nám. a sc.), kr. poetický snímek, určený pro Světovou výstavu v Ósace, Česká rapsodie (1969; + sc.), povídkový film Psi a lidé (1971; r. Evald Schorm; nám. a spol. sc. – neuveden), Návrat ztraceného ráje (1999; + nám. a sc.); práce v zahraničí adaptace povídky Heinricha Bölla Nicht nur zur Weinachtszeit (SRN, TV–1969, Nejen o Vánocích), komedie Nasrin oder die Kunst zu träumen (SRN, TV–1971, Nasrin aneb Umění snít), psychologická studie člověka v mezní situaci podle námětu Ladislava Mňačka Der Leuchtturm (SRN/Rakousko, TV–1972, Maják; + spol. sc.), celovečerní parapsychologický film Die Traumtänzer (SRN, TV–1972, Snílkové; + nám., sc.), film podle námětu Toma Stopparda Separatfrieden (SRN, TV–1973, Separátní mír), Der Kulturer (SRN/Rakousko, TV–1973, Kulturník), adaptace Turgeněvova románu Frühlingsfluten (SRN, TV–1973, Jarní vody; + sc.), přepis povídky Ludvíka Aškenazyho Des Pudels Kern (SRN, TV–1974, Jádro pudla; + sc.), hraná studie schizofrenika Leben des schizophrenen Dichters Alexander März (SRN, TV–1974, Život schizofrenního básníka Alexandera Märze; cena Prix dʹItalia), velmi osobně laděný experimentální střm. f. Bäume, Vögel, Menschen (SRN, TV–1975, Stromy, ptáci, lidé; + nám., sc., kam.), známá adaptace románu Heinricha Bölla Ansichten eines Clowns (SRN, 1975, Klaunovy názory; + spol. sc.), příběh třináctiletého chlapce z prostředí jugoslávských gastarbeitrů ve Vídni Fluchtversuch (Rakousko/SRN, 1976, Pokus o útěk; + spol. sc.), střm. umělecký dok. Ernst Fuchs – Rätsel der Sphinx (Rakousko, TV–1976, Ernst Fuchs – Záhada sfingy; + nám. a sc. – TV), pohádka Fairy (SRN, TV–1977, Víla), Die Freiheiten der Langeweile (SRN, TV–1977, Svoboda nudy), autorská „lidská komedie na prahu smrti“, skládající se ze dvou střm. povídek, Rückkehr (Rakousko, 1977, Návrat; + nám. a sc.), Die Stühle des Herrn Szmil (SRN, 1978, Židle pana Szmila), střm. umělecký dok. Impressionen über Herbert von Karajan (Rakousko, TV–1978, Dojmy z Herberta von Karajana; + sc.), Die Nacht, in der der Chef geschlachtet wurde (SRN, TV–1979, Noc, v níž byl zabit šéf), adaptace divadelní hry Ivana Bukovčana Ehe der Hahn kräht (SRN, TV–1979, Než kohout zakokrhá), natočené též Martinem Ťapákem jako Kohút nezaspieva (1986), adaptace fantastické novely Pavla a Jeleny Kohoutových Die Einfälle der heiligen Klara (SRN/Rakousko, TV–1980, Nápady svaté Kláry; v Jugoslávii byl film uveden v distribuci), zpracované později i v Izraeli Orim Sivanem a Arim Folmanem pod názvem Svatá Klára (1995), přepis románu Iva Andriče Das Fräulein/Gospodjica (SRN/Jugoslávie, TV–1980, Slečna; + sc.), adaptace románu Jevgenije Zamjatina Wir (SRN, TV–1981, My), Es gibt noch Haselnussträucher (SRN, TV–1982, Jsou ještě lískové oříšky), umělecký dok. Mein Freund Heinrich Böll (SRN, TV–1982, Můj přítel Heinrich Böll; + sc.), třináctidílný televizní seriál Der blinde Richter (SRN, TV–1983, Slepý soudce), adaptace divadelní hry Nikolaje Erdmana Eläköön itsemurhaaja/Der Selbstmörder (Finsko/SRN, 1984, Sebevrah; + sc.), rodinný pohádkový snímek The Great Land of Small (Kanada/Francie, 1987, Velká země malých; + spol. nám. a sc. – TV), střm. dok. Milos Forman – Portrait (USA, 1989, Miloš Forman – Portrét; + sc.), umělecký dok. Proč Havel? (Kanada/ČSFR, 1991, Why Havel?; + nám. a sc. – TV), časosběrný filmový esej o „spirituálním dobrodružství“ Gladys (Kanada 1999, Gladys; + nám., sc., kam.; televizní verze – 55 min./distribuční verze – 102 min.). -tbk-