Oldřich Lipský

OLDŘICH LIPSKÝ (nar. 4.7.1924, Pelhřimov – zem. 19.10.1986, Praha) pocházel z rodiny vyhlášeného pelhřimovského cukráře a nadšeného ochotníka Viléma Lipského (1897–1983), jenž pěstoval lásku k divadlu u všech tří synů, kteří od dětství hráli v místním ochotnickém spolku Rieger, a jenž se objevil v několika filmech. Jako student pelhřimovského gymnázia založil Oldřich se starším bratrem Lubomírem, s přáteli a spolužáky Dramatické studio mladých, z něhož hned po osvobození v roce 1945 vykrystalizovalo v Praze profesionální Divadlo satiry, kde až do zániku této scény (1949) působil jako kmenový režisér a příležitostný herec. Mezitím po několika semestrech zanechal studia na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, aby se mohl plně věnovat divadlu a záhy hlavně filmu, s nímž přišel do styku již na sklonku okupace, když jako klapka a představitel epizodní roličky mladíka ve mlýně spolupracoval na Krškově komedii Řeka čaruje. Režisér Kubásek ho obsadil s Lubomírem jako dvojici synů starosty Suchdoláka v dramatu z konce okupace V horách duní. Od roku 1949 pracoval v různých filmařských profesích, nejprve jako asistent režie a scenárista. Filmovou režii si prvně vyzkoušel v tandemu s Janem Strejčkem při natáčení tendenční proticírkevní veselohry Slepice a kostelník s Vlastou Burianem v hlavní roli. Díky smyslu pro humor a nadsázku zasvětil celou svou tvorbu komediálním filmům, jež můžeme rozdělit do několika tematických skupin. Zvláštní kategorii zastupují filmy z cirkusového prostředí, jež ho přitahovalo od dětství (Cirkus bude!, Cirkus jede, Cirkus v cirkuse, 6 medvědů s Cibulkou). Pro dětské diváky natočil trikové pohádkové snímky Ať žijí duchové! a Tři veteráni. Filmařskou vynalézavost a fantazii prokázal při realizaci titulů kombinujících komediální polohu s prvky sci-fi (Muž z prvního století, Zabil jsem Einsteina, pánové..., Srdečný pozdrav ze zeměkoule). Ke klasickým literárním předlohám se přihlásil filmy Vzorný kinematograf Haška Jaroslava a Slaměný klobouk. Originálními nápady, bláznivými zápletkami a situačním humorem se vyznačují jeho parodie a parafráze různých žánrů dobrodružné, zábavné i brakové literatury: westernů (Limonádový Joe), komiksových seriálů s gangsterskými náměty („Čtyři vraždy stačí, drahoušku“), rodokapsů (Adéla ještě nevečeřela), verneovských románů (Tajemství hradu v Karpatech). Ze současnosti čerpaly námět filmy Tři chlapi na cestách a velmi populární snímky Jáchyme, hoď ho do stroje! a „Marečku, podejte mi pero!“. Zárukou kvality mnoha jeho děl, zpravidla oceněných doma i v zahraničí, byla jména scenáristů, s nimiž spolupracoval (Jiří Brdečka, Miloš Macourek, Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák). K úspěchu jeho filmů přispěly nejednou i efektní filmové triky a velký divácký ohlas jim do značné míry zajistily populární herci (často z původního souboru Divadla satiry) v čele s Lubomírem Lipským a Milošem Kopeckým. Během natáčení filmu Velká filmová loupež náhle zemřel a práci dokončil Zdeněk Podskalský. Z četných ocenění jeho děl připomínáme Cenu za filmovou veselohru na MFF v Karlových Varech (Cirkus bude!), Cenu československé filmové kritiky (Muž z prvního století), Zvláštní cenu poroty Stříbrná mušle a Zvláštní uznání poroty FIPRESCI na MFF v San Sebastiánu, Cenu za nejlepší triky a Cenu kritiky na MFF v Panamě (Limonádový Joe aneb Koňská opera), Cenu za nejlepší film na MF fantastických filmů a hororů v Sitges (Happy end), Hlavní cenu na MFF v Panamě (6 medvědů s Cibulkou), Cenu výkonného výboru festivalu na MF humoristických filmů v A Coruñe (Jáchyme, hoď ho do stroje!), Zvláštní cenu poroty na MFF v Miami, Cenu za kameru na MF fantastických filmů v Sitges, Cenu za režii na MF humoristických filmů v A Coruñe (Adéla ještě nevečeřela), Cenu za nejlepší scénář ex aequo na MF fantastických filmů Fantasporto (Tajemství hradu v Karpatech), Hlavní cenu Herkulovu věž za scénář na MF humoristických filmů v A Coruñe (Srdečný pozdrav ze zeměkoule) a Cenu za nejlepší scénář na MF fantastických filmů IMAGFIC v Madridu (Tři veteráni). Byl nositelem titulů Zasloužilý umělec (1974) a Národní umělec (1979). Lipského tvorbu zhodnotil Jiří Hrbas v časopise Film a doba (4/1975) a zkompilovala Jitka Vysekalová v monografii Oldřich Lipský (1984); režisérka Světlana Lazarova natočila vzpomínkový portrét s názvem Tak tohle je ten svět (2005) do cyklu ČT Předčasná úmrtí. Oldřich Lipský byl bratrem populárního herce Lubomíra Lipského (1923-2015) a Dalibora (Borka) Lipského (1930-1947), který před svou tragickou smrtí měl dvě klukovské filmové role, manželem tanečnice, choreografky a pedagožky Šárky Smetanové-Lipské (1926-2014), otcem střihače a producenta Dalibora Lipského (nar. 1954), dědečkem Tomáše Lipského (nar. 1990), který se objevil v několika filmech, a strýcem režiséra Lubomíra Lipského ml. (1951–1991). – Filmografie: (režie a scénář nebo podíl na něm, není-li uvedeno jinak) Řeka čaruje (1945; r. Václav Krška; herec), V horách duní (1946; r. Václav Kubásek; herec), Červená ještěrka (1948; r. František Sádek; herec), Racek má zpoždění (1950; r. Josef Mach; asist. režie, spol. sc.), tendenční proticírkevní veselohra o združstevňování na Slovácku Slepice a kostelník (1950; spol. r. Jan Strejček), Haškovy povídky ze starého mocnářství (1952; r. Miroslav Hubáček; pomocná režie), bláznivá komedie o peripetiích kolem improvizovaného cirkusového představení pro družstevní rekreanty Cirkus bude! (1954; + spol. nám.), adaptace čtyř povídek oblíbeného autora formou starobylých kinematografických představení Vzorný kinematograf Haška Jaroslava (1955), československo-jugoslávská hudební revue o zájezdu českého tanečního orchestru na Jadran Hvězda jede na jih/Zvijezda putuje na jug (1958; + spol. nám.), cestopisná reportáž ze zájezdu Čs. státního cirkusu do Indie a Barmy Cirkus jede (1960; + nám.), kr. loutkový f. Hurvínek to zařídí aneb Když pan Spejbl spěchá, co po sobě nechá (1960), kr. dok. filmy pro Čs. obchodní komoru (pro výstavu v Moskvě) Vítající dav (1960), Vítající dívka (1960) a Obrazový průvodce (1960), satirická sci-fi komedie o nedobrovolném kosmonautovi Muž z prvního století (1961; + spol. nám.), originální filmová verze Brdečkovy parodie rodokapsových kovbojek Limonádový Joe aneb Koňská opera (1964), komedie „naruby“ s efektem absurdní grotesky, vyprávějící příběh jedné lásky, manželské nevěry a vraždy od tragického konce do šťastného začátku, Happy end (1967; + spol. nám.), sci-fi komedie o výpravě z budoucnosti, která chce zpětně ovlivnit vývoj lidstva likvidací zakladatele moderní fyziky, Zabil jsem Einsteina, pánové… (1969; + spol. nám.), parodie komiksových seriálů podle románu Nenada Brixyho, v níž se bojácný učitel stane neohroženým protagonistou střetnutí konkurenčních gangsterských band, „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“ (1970), secesně stylizovaný přepis Labichovy divadelní frašky o zmatcích kolem bláznivé svatby Slaměný klobouk (1971; + spol. nám.), převleková dětská komedie o propuštěném cirkusovém klaunovi, působícím z nouze v ženském přestrojení jako školní kuchařka, a o jeho cvičených svěřencích 6 medvědů s Cibulkou (1972; + spol. nám.), komedie, navazující na populární TV seriál o osudech svérázné zemědělské rodiny Potůčkových z Ouplavic, Tři chlapi na cestách (1973), situační komedie o trampotách nesmělého venkovského opraváře v Praze Jáchyme, hoď ho do stroje! (1974), koprodukční československo-sovětská komedie z mezinárodního vědeckého kongresu zoofilologů v Moskvě, proložená záznamem soutěžního cirkusového gala představení, Cirkus v cirkuse/Solo dlja slona s orkestrom (1975), komedie o úsměvných příhodách dospělých studentů večerní průmyslovky "Marečku, podejte mi pero!" (1976; režie), dětská hudební komedie o setkání vesnických dětí se dvěma nadpozemskými obyvateli starého hradu Ať žijí duchové! (1977), parodie na šestákové detektivky, v níž proslulý americký detektiv Nick Carter zavítá kvůli vyšetřování záhadného případu do Prahy, Adéla ještě nevečeřela (1977), východoněmecká romantická komedie Aber Doktor! (TV-1979, Ale doktore!), dok. Jak se dělá smích (1980; r. Aleš Dospiva; účinkující), dobrodružná parodie verneovek, v níž šlechetný hrabě pátrá po unesené milence-operní divě, Tajemství hradu v Karpatech (1981), fantastická komedie o dvou zvídavých a bezelstných mimozemštanech, zkoumajících naši planetu, Srdečný pozdrav ze zeměkoule (1982; + spol. nám.), adaptace moderní pohádky Jana Wericha o vysloužilcích, kteří kvůli své ješitnosti přijdou o kouzelné dary, Tři veteráni (1983), bláznivá gangsterská komedie z prostředí autentické filmové výstavy v pražském paláci U Hybernů, Velká filmová loupež (1986; spol. r. Zdeněk Podskalský; + nám.). -fik- (11/2015)