Zdeněk Troška

ZDENĚK TROŠKA (nar. 18.5.1953, Strakonice) prožil dětství a mládí v Hošticích u Volyně. Po studiích na Lycée Carnot ve francouzském Dijonu (1970-73) absolvoval katedru filmové a televizní režie na FAMU televizní inscenací Návrat podle hry amerického dramatika Williama Inge Návrat do pekla. Pozornost upoutal už svými předchozími studentskými etudami Odejít před svítáním (1977) a Vášeň (1977), jež natočil podle vlastních námětů a scénářů. Stejně tomu bylo v případě romantické variace na chopinovské téma Hledání modrého tónu (1980). V následujícím období pracoval jako pomocný režisér s Věrou Šimkovou-Plívovou (Krakonoš a lyžníci), Martinem Hollým (Signum laudis), Jaromírem Borkem (Muž přes palubu), Zdeňkem Podskalským (Křtiny, Revue na zakázku) a s Barbrou Streisandovou (Yentl). Pro televizi připravil několik krátkých snímků, většinou s hudební tematikou (mj. Hudební Písek, Dvořák a Sychrov). Na Barrandově debutoval epizodou Poštovský panáček z povídkového filmu Jak rodí chlap. Jeho celovečerní prvotina Bota jménem Melichar, jež upoutala ve své době nezvyklou autenticitou a citem pro gag, získala řadu ocenění. Výtvarně dramatické vidění a schopnost vizuální stylizace uplatnil při zfilmování historických látek (Poklad hraběte Chamaré). Záhy se zaměřil na tvorbu pro děti, zejména na pohádky, natáčené v klasickém českém duchu, a na lidové komedie, jejichž humor však stále zřetelněji vyzníval prvoplánově a značně poklesle (tři série Slunce, seno..., Kameňák a Babovřesky). Časem si vydobyl pozici jednoho z našich komerčně nejúspěšnějších režisérů a specialisty na zmíněné žánry, ale i kritizovaného filmaře, který si dokáže zajistit atraktivní herecké obsazení a zároveň se umí snadno přizpůsobit masovému vkusu za cenu přílišné podbízivosti. Pro cyklus GENUS společnosti Febio natočil portrét režiséra Petra Weigla (1996). Věnuje se rovněž režii jevištních produkcí: inscenoval Verdiho operu Don Carlos (1989) v Národním divadle v Praze, Bizetovu Carmen (2004) a Dvořákovu Rusalku (2005) ve Státní opeře Praha, balet Čertoviny (1998) v plzeňském Divadle J. K. Tyla, muzikál Janka Ledeckého Hamlet (1999) v divadle Kalich. Velkého úspěchu dosáhl inscenací Dvořákovy Rusalky na pražské Křižíkově fontáně. Již několik let vystupuje s Michalem Herzánem po celé republice se zájezdovým programem zábavných historek a rozhovorů, jež jsou zaznamenány na dvou CD Kecám, ať se propadnu do Západního Německa... (2005) a A máme po ptákách, velebnosti! (2006). Diváky oblíbený filmař se nijak netají svou homosexuální orientací a také svou podporou Miloše Zemana nebo odpůrců NATO. – Filmografie: (režie, není-li uvedeno jinak) povídka o horském listonošovi Poštovský panáček z triptychu Jak rodí chlap (1979), dětská komedie o problémech žáků i pedagogů pražské sídlištní školy Bota jménem Melichar (1983), ztřeštěná komedie ze života rázovitých obyvatel jihočeské vesnice Slunce, seno, jahody (1983; + spol. nám., spol. sc.), vizuálně pozoruhodná historická balada akčně horového ladění Poklad hraběte Chamaré (1984; + spol. sc.) na motivy novely Aloise Jiráska Poklad, dok. portrét slovenské operní pěvkyně Magdalény Hajóssyové Spev plný citu (TV-1985), pohádka podle Jana Drdy O princezně Jasněnce a létajícím ševci (1987), pokračování bláznivých příběhů hoštických furiantů Slunce, seno a pár facek (1989; + spol. nám., spol. sc.), psychologický snímek vztahu matky a dcery Zkouškové období (1990) s Janou Brejchovou a Terezou Brodskou, poslední část trilogie Slunce, seno, erotika (1991; + spol. nám., spol. sc.), pohádka o lásce mlynářské dcerky a vesnického mládence Princezna ze mlejna (1994; + spol. sc.), variace drdovských pohádek Z pekla štěstí (1999; + sc.), volné pokračování Princezna ze mlejna 2 (2000; + spol. sc.), další pohádka Z pekla štěstí 2 (2001; + spol. nám., spol. sc.), výpravný romanticko-dobrodružný film podle stejnojmenného románu Hany Marie Körnerové Andělská tvář (2002; + spol. sc.), série buranských komedií na motivy lidových anekdot Kameňák (2003; + spol. sc.), Kameňák 2 (2004; + spol. sc.) a Kameňák 3 (2004; + spol. sc.), zfilmování dvou Drdových pohádkových vyprávění Nejkrásnější hádanka (2008; + sc.), přepis konverzační divadelní komedie Nicoly Pistoiy, Pina Ammendoly, Diega Ruize a Fiony Bettaniniové Bez předsudků (TV-2009), komedie podle stejnojmenné knihy Miloslava Švandrlíka Doktor od jezera hrochů (2010; + spol. sc., herec), pohádka Boženy Němcové Čertova nevěsta (2011; + spol. sc.), série vulgárních taškařic z jihočeské vísky, ovládané sedmi starými klepnami, Babovřesky (2013; + spol. nám., spol. sc.), Babovřesky 2 (2014; + spol. sc.) a Babovřesky 3 (2015; + spol. nám., spol. sc.), rodinná pohádka o zapojení rodu strašidel do současného světa Strašidla (2016; + spol. sc.), pohádka o dvou mladých čertech, vyslaných na svět, a o lásce čeledína a sedlákovy dcery Čertoviny (2017; + spol. sc.); (herec) Dva lidi v zoo (1989; r. Marie Poledňáková), Cesta peklem (1995; r. Martin Hollý), Jak chutná smrt (1995; r, Milan Cieslar), Mňága - Happy End (1996; r. Zdeněk Zelenka), Vůně kávy (TV-2011; r. Vít Olmer), epizoda První casting z cyklu Okno do hřbitova (TV-2011; r. Vladimír Michálek). -fik- (1/2018)