Truda Grosslichtová

TRUDA GROSSLICHTOVÁ (vlastním jménem Gertruda Marie Grosslichtová, pseudonym Tania Doll; nar. 23.2.1912, Praha – zem. 8.6.1995, Nieuw Vennep u Amsterodamu, Nizozemsko) se narodila na Vinohradech jako mladší ze dvou dětí obchodníka Viktora Grosslichta (1879–1941) a ženy Marie, rozené Zoglauerové (1886–1970), která pod jménem Mizzi Grosslichtová příležitostně působila jako ochotnická operetní herečka (později hrála i ve filmu). Matka v ní od dětství podporovala umělecké sklony. Truda navzdory otci začala s ochotnickým hraním, soukromě studovala herectví (v roce 1932 se snad krátce školila na berlínské konzervatoři), jazyky (mluvila francouzsky, německy, anglicky a italsky) a hru na klavír. Na jednom ochotnickém představení v pražské Uranii zaujala výrobce Josefa Auerbacha a po hereckých zkouškách získala roli v české i německé verzi filmu Aféra plukovníka Redla. Zásluhou přitažlivého zjevu atraktivní křehké blondýnky s pěveckými schopnostmi se ve filmu záhy stala oblíbenou představitelkou mladých temperamentních děvčat z lepší společnosti. Za herecké partnery měla například Bedřicha Veverku (Rozpustilá noc, Klatovští dragouni), Karla Lamače (S vyloučením veřejnosti, Tři kroky od těla), Františka Paula (Žena, která ví co chce, Divoch, Irčin románek) nebo Vladimíra Borského (Anita v ráji). Ovšem nejhodnotnější filmové kreace sehrála po boku Vlasty Buriana (Revizor a Hrdina jedné noci), Oldřicha Nového (Advokátka Věra) a Huga Haase (Jedenácté přikázání), jenž ji obsadil jako hlavní dívčí představitelku do svého režijního debutu Kvočna. Ze šablony moderních dívek vystoupila dvakrát postavou vesnického děvčete Manky v Psohlavcích a ošetřovatelky Toničky ve válečném dramatu Poručík Alexander Rjepkin. Díky jazykové vybavenosti hrála pod pseudonymem Tania Doll hlavní dívčí úlohy ve francouzských verzích filmů Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa a Kantor Ideál a menší role v německém snímku Skandál v Parkové ulici a v československo–francouzském titulu Juliena Duviviera Golem. Objevila se také v krátkých reklamních snímcích a ve filmových žurnálech. Především v první polovině 30. let patřila mezi nejpopulárnější české filmové herečky (mj. i vítězství v anketě časopisu Film o „naši nejoblíbenější kinohvězdu“ z roku 1932). Působila i na divadle jako operetní zpěvačka a herečka hostováním v Divadle Vlasty Buriana (1932) a účinkováním v Tylově divadle v Nuslích (1933–34), Rokoku (1934), vinohradské Malé operetě (1934–35) a v Novém divadle Oldřicha Nového (1935–38). Po krátkém hostování v pařížském divadle Bouffes Parisiens přijala nabídku do operety Jihočeského národního divadla České Budějovice (1938–40). Její francouzský zpěv je zachycen na gramofonových deskách. V letech 1935–45 byla manželkou herce, tenora a režiséra Štěpána Munka (1907–1962). Během okupace musela kvůli svému a manželovu neárijskému původu pracovat v továrně. V roce 1945 se seznámila s nizozemským vojákem Hansem (Hartogem) de Vries (1907–1985), jenž přišel do Čech s americkou armádou a za něhož se následující rok provdala a odešla s ním do Amsterodamu. Zde se krátce živila jako překladatelka a byla i členkou operetního spolku, ale záhy se věnovala manželovi a dceři. V roce 1987 nakrátko navštívila Prahu. Archivní záběry s ní byly použity v krátkých filmech Oldřich Nový (1958; r. Jaroslav Mach) a Portrét krále komiků (1987; r. Bohuslav Musil) a v několika TV pořadech. Bezdůvodně je v bulvárním tisku opakovaně nazývána nejzáhadnější českou herečkou. – Filmografie: (herečka, není–li uvedeno jinak) Aféra plukovníka Redla (1931; r. Karel Anton) a německá verze Der Fall des Generalstabs – Oberst Redl (1931; r. Karel Anton), Poslední bohém (1931; r. Svatopluk Innemann), Psohlavci (1931; r. Svatopluk Innemann), kr. f. Zazobanec (1931; r. Svatopluk Innemann), francouzská verze komedie Lelíček ve službách Sherlocka Holmesa pod názvem Le Roi bis (1932; r. Robert Beaudoin), Právo na hřích (1932; r. Vladimír Slavínský), Růžové kombiné (1932; r. Leo Marten; + zpěv), německá komedie Skandal in der Parkstraße (1932, Skandál v Parkové ulici; r. Franz Wenzler), kr. f. Jak si uchovám zdraví (1933; r. Alois Wachstätter), fr. verze komedie Kantor Ideál s názvem Professeur Cupidon (1933; r. Robert Beaudoin, André Chemel), Revizor (1933; r. Martin Frič), S vyloučením veřejnosti (1933; r. Martin Frič), Anita v ráji (1934; r. Jan Sviták; + zpěv), kr. f. Nezapomněli jste na něco? (1934; r. neuveden), kr. f. Proč pak si to zapírati? (1934; r. neuveden; + zpěv), Rozpustilá noc (1934; r. Vladimír Majer; + zpěv), Tři kroky od těla (1934; r. Svatopluk Innemann; + zpěv), Z bláta do louže (1934; r. Svatopluk Innemann), Za řádovými dveřmi (1934; r. Leo Marten; + zpěv), Žena, která ví co chce (1934; r. Václav Binovec; + zpěv), kr. f. Živé plakáty (1934; r. Vladimír Borský), Hrdina jedné noci (1935; r. Martin Frič), Jedenácté přikázání (1935; r. Martin Frič), Divoch (1936; r. Jan Sviták), Golem (1936; r. Julien Duvivier), Irčin románek (1936; r. Karel Hašler; + zpěv), Advokátka Věra (1937; r. Martin Frič; + zpěv), Klatovští dragouni (1937; r. Karel Špelina), kr. f. Kolem dokola (1937; r. Elmar Klos), Kvočna (1937; r. Hugo Haas), Poručík Alexander Rjepkin (1937; r. Václav Binovec), Ze všech jediná (1937; r. Václav Binovec). –jl–