Věra Chytilová

VĚRA CHYTILOVÁ (nar. 2.2.1929, Ostrava – zem. 12.3.2014, Praha) pocházela z živnostnické rodiny; otec byl jako bývalý legionář nájemcem nádražních restaurací. Po maturitě na dívčím reálném gymnáziu v Prostějově začala studovat architekturu v Brně (1948–49), studia však nedokončila a po odchodu do Prahy se živila jako technická kreslička a laborantka. K filmu ji přivedlo umělecké prostředí kolem jejího první manžela, fotografa Karla Ludwiga (1910-1977), a krátká kariéra manekýnky, díky níž dostala roli jedné z osmi dvorních dam v populární historické veselohře Císařův pekař – Pekařův císař. V letech 1953-57 prošla ve Filmovém studiu Barrandov profesemi klapky, skriptky, asistentky režie a pomocné režisérky. Vystudovala režii (v ročníku Otakara Vávry) na FAMU (1957-62), kde upoutala pozornost svými školními filmy. Absolvovala středometrážním hraným dokumentem o životě manekýnky Strop (Cena FICC v Oberhausenu). V prvním období své tvorby byla ovlivněna především dokumentarismem Dzigy Vertova a dobovou metodou cinéma vérité. Jako jedna z vůdčích osobností české nové vlny (přispěla povídkou do kolektivního hrabalovského „manifestu“ Perličky na dně) tíhla k symbolickému vyjadřování ve formě excentricky stylizovaných moralit a filozofických alegorií (Ovoce stromů rajských jíme), provokovala stavěním vyostřených etických dilemat a bouráním zavedených formálních klišé. Její filmy získaly mnohá ocenění na zahraničních festivalech, např. O něčem jiném (mj. Velká cena z Filmového týdne v Mannheimu) a Sedmikrásky (mj. Velká cena v Bergamu); tento snímek vyvolal v květnu 1967 primitivní interpelaci poslance Jaroslava Pružince v Národním shromáždění. Po podobenství Ovoce rajských stromů jíme nemohla v letech 1969-76 pracovat v oboru (krátce se tajně živila pod jménem Kučerová tvorbou televizních reklam), později natáčela s velkými obtížemi a jen díky své úpornosti. Zákaz se jí podařilo prolomit hořkou komedií o mužském egoismu Hra o jablko (mj. Stříbrný Hugo na MFF v Chicagu). Také v dalších titulech hrané tvorby nekompromisně reagovala s trpkou satirou a v metaforické podobě na deformované lidské vztahy ve vyhrocených situacích, společenské problémy a na politické ovzduší normalizace (Panelstory aneb Jak se rodí sídliště, Kalamita, Vlčí bouda, Šašek a královna, Kopytem sem, kopytem tam) i polistopadové doby (Dědictví aneb Kurvahošigutntag, Pasti, pasti, pastičky, Vyhnání z ráje, Hezké chvilky bez záruky). Z projektů, jež se jí nepodařilo navzdory úpornosti realizovat, byl nejvýznamnější vlastní scénář o životě Boženy Němcové Tvář naděje. Vášnivé zaujetí pro morální otázky i neustálé hledání neotřelého obrazového vyjádření se projevuje i v její oceňované dokumentární tvorbě (např. Čas je neúprosný, Chytilová versus Forman, Praha - neklidné srdce Evropy, Vzlety a pády, Trója v proměnách času, Pátrání po Ester). Od 90. let jí poskytovala tvůrčí prostor společnost Febio, pro niž realizovala řadu portrétů a sond v rámci různých tematických cyklů: GEN – Anastáz Opasek (1993), Bolek Polívka (1994), Jan Pirk (2001), Adolf Branald (2002), Jiří Kodet (2002), Jiří Weiss (2002), Miroslav Donutil (2002); Genus – Jiří Sopko (1995), Otakar Motejl (1995), Eduard Haken (1995); V.I.P. – Fidelis Schlée (1996); 12 odvážných – Mojmír Ranný (2004), Klára Nademlýnská (2004), Martin Junek (2005), Claudie Marčeková (2007); OKO – Máme rádi zvířata (1993), Až do nebe (1993), Kde domov jejich (1994), Ejhle člověk (1996), Mladí nahoře (1996), Šelmy a my (1996), Samota rodu ženského (1999); Jak se žije… – …v satelitech a holobytech (1997), …na posázavském pacifiku (1997), …s nebožtíky (1997), …v bunkrech (1997), …zvěrolékařům (1997), …ošetřovatelům v zoo (1998), …u lopaty (1998), …karbaníkům (1999), …trampům (1999); Táta jako máma – Otcové zralého věku (2006); České milování – O lásce týrané (2009), O lásce žárlivé (2009), O lásce umělecké (2010). Přímo pro Českou televizi natočila mj. kr. dokumenty o zneužívané dívce Monika (TV-2007) z cyklu Velcí a malí a o prostitutkách Kněžky lásky (2010) z cyklu Pološero. I po listopadu 1989, v novém politickém i uměleckém kontextu, si její dílo podrželo umělecky, eticky a společensky "podvratný" tón; sama se nejprve angažovala v boji proti privatizaci Barrandova a odstátnění českého filmu, poté působila v zastupitelstvu Hlavního města Prahy (1994–98) a neúspěšně kandidovala do Senátu ČR. V roce 1994 režírovala v Divadle Na zábradlí hru Martina Crimpa Story. Krátce moderovala publicistický pořad České televize Přesčas (2001). Od roku 1990 učila na FAMU, v roce 2003 byla jmenována profesorkou a od roku 2005 vedla katedru režie. O jejím díle vznikly krátké TV dokumenty: portrét v cyklu GEN: Věra Chytilová pohledem Ireny Pavláskové (1993), Rozhovor k pětašedesátinám (1994; r. Drahomíra Vihanová), Věry Chytilové divadelní story (1995; r. Jana Hádková) a středometrážní film Cesta (2004; r. Jasmina Blaževič), Věra Chytilová (2009; r. Martin Šulík) z cyklu Zlatá šedesátá. Režisérčině tvorbě i životu jsou věnovány sborníky editorů Miloše Fryše Věra Chytilová mezi námi (1989; 2006), Jana a Ivany Lukešových Vzdor i soucit Věry Chytilové (2009) a monografie Tomáše Piláta Věra Chytilová zblízka (2010). V roce 1992 jí byl udělen francouzský titul Rytíř umění a literatury, v roce 1998 jí bylo propůjčeno státní vyznamenání Medaile Za zásluhy; obdržela Cenu za mimořádný umělecký přínos světové kinematografii na MFF v Karlových Varech 2000 a Českého lva za dlouholetý umělecký přínos českému filmu (2001). Po manželství s Karlem Ludwigem (v letech 1950-53) se vdala za kameramana Jaroslava Kučeru, jenž žil v letech 1929-1991 a s nímž měla dceru Terezu Kučerovou (nar. 1964), která se prosadila jako návrhářka kostýmů, výtvarnice a autorka animovaných filmů, a syna Štěpána Kučeru (nar. 1968), který se jako kameraman podílel i na jejích dokumentech. – Filmografie: (režie a scénář nebo podíl na něm, není-li uvedeno jinak) Císařův pekař – Pekařův císař (1951; r. Martin Frič; herečka), Ztracenci (1956; r. Miloš Makovec; asistentka režie), kr. f. Konec jasnovidce (1957; r. Vladimír Svitáček, Ján Roháč; herečka), kr. studentské filmy Dům na Ořechovce (1959), Zelená ulice (1960), Kočičina (1960; + komentář, hlas kočky), Generál (1960; r. Erwin Stranka; herečka) a Žurnál FAMU: Říkanky (1960), střm. inscenovaný dok. o medičce, která zběhla ze studií a stala se manekýnkou, Strop (1961; + spol. nám.) a střm. dok. o stereotypním koloběhu všedního života textilních učnic Pytel blech (1962; + nám.), uvedené do kin pod názvem U stropu je pytel blech, psychologická studie, konfrontující životy cílevědomé gymnastky a ženy v domácnosti, O něčem jiném (1963; + nám.), povídka syrově a zároveň poeticky popisující život na periférii Automat Svět z kolektivního filmu podle próz Bohumila Hrabala Perličky na dně (1965), provokativní moralistní groteska o dvou výstředních dívkách, zakletých „do bludného kruhu pseudovztahů a pseudohodnot“, Sedmikrásky (1966; + spol. nám.), podobenství o ráji, z něhož jsme byli vyhnáni poznáním pravdy, Ovoce stromů rajských jíme (1969), střm. dok. Pravda (1969; r. Groupe Dziga Vertov; účinkující), kr. TV hra na motivy prózy Franze Fühmanna Kamarádi (TV-1971), hořká „feministická“ komedie o sobeckém porodníkovi, jemuž uštědří lekci mladá zdravotní sestra, Hra o jablko (1976; + spol. nám.) s Jiřím Menzelem a Dagmar Bláhovou, kr. dok. o blížícím se konci života starých lidí Čas je neúprosný (1978; + nám., komentář), hořká komediální mozaika příběhů z rozestavěného pražského sídliště v průběhu jednoho dne Panelstory aneb Jak se rodí sídliště (1979; + spol. nám.), komedie o citových i profesních karambolech mladíka, který vyměnil vysokoškolské studium za profesi strojvůdce, Kalamita (1981), belgický záznam dialogu o zásadách tvorby dvou solitérů Chytilová versus Forman (1981), komediální moralita o stárnoucím bonvivánovi podle prózy Jiřího Brdečky Faunovo velmi pozdní odpoledne (1983; + herečka), stylizovaný dok. esej, postihující genia loci české metropole Praha – neklidné srdce Evropy (1984; + nám., komentář) z mezinárodního projektu Capitali culturali d’Europa (Hlavní kulturní města Evropy), alegorický psychologický horor z horské chaty, na níž uvízne parta středoškoláků, Vlčí bouda (1986), absurdní komedie podle hry Bolka Polívky s věčným tématem moci a poddanství Šašek a královna (1987; + spol. nám.), tragikomická moralita o povrchnosti lidských vztahů Kopytem sem, kopytem tam (1988), dokument T.G.M. – Osvoboditel (1990), střm. ironická parodie, evokující tři Mozartovy pražské návštěvy, Mí Pražané mi rozumějí (1991; + nám.), trpká satira na polistopadové poměry o venkovském balíkovi, který nečekaně zbohatne, Dědictví aneb Kurvahošigutntag (1992) s Bolkem Polívkou, střm. dok. o smyslu dobročinnosti Co člověk má (1993; + nám.), střm. dok. přibližující osudy devíti žen, které začaly soukromě podnikat, Kam panenky...? (1993; + nám.), střm. dok. sledující vývoj batolete Ráj srdce (TV-1993) a střm. dokumentární záznam rozhovoru režisérky s osobitým českým divadelníkem Pokus a chyba Ivana Vyskočila (TV-1994), kr. dok. o vzniku scénického oratoria, uváděného v Národním divadle v Praze, Bastard (TV-1994), černá komedie, inspirovaná autentickým kriminálním případem znásilněné veterinářky a její neobvyklé pomsty, Pasti, pasti, pastičky (1998; + spol. nám.), střm. dok. V centru filmu – v teple domova (TV-1998; r. Vít Janeček, Petr Marek; účinkující), dvoudílný umělecký dok. o životě a práci tří generačně spjatých českých fotografů 20. století – Václava Chocholy, Karla Ludwiga a Zdeňka Tmeje, Vzlety a pády (2000; + nám., prod., účinkující), Sametová kocovina (TV-2000; r. Robert Buchar; účinkující), tragikomedie z nudistické pláže, kde malý filmový štáb natáčí symbolickou parafrázi příběhu Adama a Evy, Vyhnání z ráje (2001; + spol. nám.), dok. freska věnovaná minulosti i současnosti pražské čtvrti, kde režisérka více než 30 let žila, Trója v proměnách času (2003; + spol. nám.), dok. portrét výtvarnice, scenáristky, režisérky a přítelkyně Ester Krumbachové Pátrání po Ester (2005; + nám., účinkující), hořká komedie o psycholožce a jejích rodinných trampotách i potížích s klienty Hezké chvilky bez záruky (2006), střm. dok. o ženách, které se snaží skloubit soukromý a veřejný život, Potížistky (TV-2006), dok. f. Český mír (2010; r. Vít Klusák, Filip Remunda; účinkující), kr. filmy Prokládaný rozhovor o konformitě (2011; r. Vít Zapletal; účinkující) a Nejrychlejší Matěj na světě (2011; r. Tomáš Pavlíček; herečka). -fik- (2014)