Miloš Forman

MILOŠ FORMAN (vlastním jménem Miloš Tomáš Jan Forman, nar. 18. 2. 1932, Čáslav – zem. 13. 4. 2018, Danbury, Connecticut, USA) vyrůstal po smrti rodičů, kteří zahynuli v koncentračním táboře, u příbuzných v Náchodě. Po válce navštěvoval internátní školu pro válečné sirotky v Poděbradech (seznámil se tu mimo jiné s Ivanem Passerem a s Václavem Havlem) a na konci 40. let přišel do Prahy, kde odmaturoval. Vystudoval scenáristiku na FAMU (1950–1955) ve třídě M. V. Kratochvíla. Již během studií působil jako herec a scenárista a také jako asistent režie u Alfréda Radoka, s nímž v roce 1958 odešel do nově založené experimentální divadelní scény Laterna magika, kde se podílel na tvorbě programů. Jeho první samostatnou filmovou prací se stal 16mm dokument Konkurs, který byl spolu s krátkým dokumentem Kdyby ty muziky nebyly uveden pod společným názvem prvního z nich v kinech jako celovečerní program. Oba snímky naznačily mimořádný tvůrčí talent, který Forman potvrdil celovečerní hranou prvotinou Černý Petr (Cena československé filmové kritiky, Velká cena na Mezinárodním filmovém festivalu v Locarnu). Domácí část jeho tvorby, jež byla páteří nastupující české nové vlny a v níž využíval služeb stálého týmu spolupracovníků (scenáristé Jaroslav Papoušek a Ivan Passer, kameraman Miroslav Ondříček, střihač Miroslav Hájek) a především neherců nebo málo známých představitelů, uzavřely dva snímky, nominované na Oscara, Lásky jedné plavovlásky a Hoří, má panenko. Po sovětské okupaci v roce 1968 opustil Československo a usadil se ve Spojených státech. Snaha navázat na české tvůrčí úspěchy filmem Taking Off mu sice přinesla uznání odborníků (mimo jiné. Velká zvláštní cena poroty ex aequo na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes), ale diváky neoslovila. Teprve mistrovská adaptace románu Kena Keseyho Přelet nad kukaččím hnízdem (mimo jiné Oscar, Zlatý glóbus, Cena BAFTA) mu zajistila neotřesitelné postavení mezi špičkou hollywoodských režisérů. Začal si vybírat látky blízké chápání amerického publika i požadavkům komerční filmové výroby, aniž slevoval ze svých uměleckých ambicí. Velkého úspěchu znovu dosáhl výpravnou verzí divadelního hitu Amadeus (mimo jiné Oscar, Zlatý glóbus, Cena LAFCA, César za nejlepší zahraniční film), natočenou v Praze. Další Formanova kontroverzní životopisná díla Lid versus Larry Flynt (Zlatý medvěd na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně, Zlatý glóbus, nominace na Oscara) a Muž na Měsíci (Cena za režii na Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně) se však přes festivalové úspěchy dočkala jen vlažného diváckého přijetí. V dubnu 1972 si rovněž vyzkoušel divadelní režii na Broadwayi inscenací komedie svého častého spolupracovníka a přítele Jeana-Claudea Carrièrea Zápisník zapomnětlivého dobyvatele s Richardem Benjaminem a Delphine Seyrigovou; hra však totálně propadla. Od roku 1975 byl Forman americkým občanem a žil střídavě v New Yorku a na farmě ve Warrenu v Connecticutu. V letech 1978–1996 byl profesorem na filmové fakultě Kolumbijské univerzity. Příležitostně se na plátně objevoval jako herec; poměrně velkou roli českého endokrinologa Jaromila Passera měl po boku Catherine Deneuveové ve francouzském filmu Milování. Jeho celoživotní tvorba byla mimo jiné vyznamenána Evropskou filmovou cenou (1997), Českým lvem (1997), na festivalech v Karlových Varech (1997), Palm Springs (2000), San Franciscu (2004), Tokiu (2006) a Rejkjavíku (2009), Cenou Billyho Wildera (2004), udílenou Americkou národní radou, a Cechem amerických režisérů (DGA; 2012). Režisér se stal také nositelem francouzského Řádu Čestné legie (2004). Ve spolupráci s Janem Novákem napsal autobiografickou knihu Turnaround: A Memoir (1994, česky tři vydání jako Co já vím?; Atlantis 1994, Bookman 2007, Argo a Paseka 2013). Z bohaté bibliografie dále připomínáme knihy A. J. Liehma Příběhy Miloše Formana (Sixty-Eight Publishers, Toronto 1976), Jana Folla Miloš Forman (Československý filmový ústav 1989), Jasmina Dizdara Konkurs na režiséra Miloše Formana (AG kult, Praha 1990), Jiřího Voráče Český film v exilu (Host, Brno 2004), Jeana-Claudea Carrièrea a Miloše Formana Goyovy přízraky (Allpress, Frýdek-Místek 2006), Stanislavy Přádné Miloš Forman: filmař mezi dvěma kontinenty (Host, Brno 2009), Bohdana Slámy a Miloše Formana Povolání režisér (Prostor, Praha 2013, 2014), Adrieny Šteflové Forman vs. Menzel (Bondy, Praha 2014) Michela Cimenta Pas do Hollywoodu (Limonádový Joe, Praha 2016) a Pavla Jirase Barrandov – nezapomenutelní: Miloš Forman (Ottovo nakladatelství, Praha 2016). Při příležitosti uvedení digitalizované verze Hoří, má panenko vydal Národní filmový archiv stejnojmenný sborník (2012). O jeho životě a tvorbě vznikly mimo jiné tři dokumenty Miloslava Šmídmajera Drž se toho snu (1990), Chuť slávy (1996) a Miloš Forman: Co tě nezabije... (2009) nebo také dokumenty Milos Forman – Das Kuckucksei (1985, Miloš Forman – Kukaččí vejce; r. Jaromil Jireš), Milos Forman – Portrait (1989, Miloš Forman – Portrét; r. Vojtěch Jasný) nebo Zlatá šedesátá: Miloš Forman (2009; r. Martin Šulík); nesporně zajímavý je také belgický záznam dialogu Chytilová versus Forman (1981; r. Věra Chytilová). Je třeba také připomenout webovou stránku www.milosforman.com. V rodné Čáslavi je po něm pojmenováno kino. Formanovými manželkami byly herečky Jana Brejchová (1958–59), herečka a zpěvačka Věra Křesadlová (1964–99) a třetí ženou spisovatelka Martina Zbořilová (1999–2018), která vydala o vztahu s manželem autobiografickou knihu Skladatelka voňavého prádla a se kterou má dvojčata Andrewa a Jamese Formanovy (nar. 1998). Synové – také dvojčata z druhého manželství Matěj a Petr Formanovi (nar. 1964) se úspěšně věnují alternativnímu divadlu a jako herci i filmu (mimo jiné v roce 2007 spolupracovali s otcem na inscenaci opery Jiřího Suchého a Jiřího Šlitra Dobře placená procházka v pražském Národním divadle, jejíž záznam uvedený v kinech Miloš Forman režíroval a o jejímž nastudování vznikl středometrážní dokument Olgy Špátové Dobře placená procházka ’07). Až po letech vyšlo najevo, že Formanovým biologickým otcem je pravděpodobně český architekt židovského původu Otto Kohn (1887–1965). Zemřel náhle po krátké nemoci v Danbury Hospital v Connecticutu. – Filmografie: (herec, není-li uvedeno jinak) Slovo dělá ženu (1952; r. Jaroslav Mach), Stříbrný vítr (1954; r. Václav Krška), Nechte to na mně (1955; r. Martin Frič; spol. sc.), Dědeček automobil (1956; r. Alfréd Radok; + as. režie), Štěňata (1957; r. Ivo Novák; nám., spol. sc., pom. režie), střm. f. Strop (1961; r. Věra Chytilová), Tam za lesem (1962; r. Pavel Blumenfeld; + pom. režie), Heartburn (1986, Hořkost; r. Mike Nichols – TV), New Year’s Day (1989, Nový rok; r. Henry Jaglom – TV), Rabín, kněz a krásná blondýna (2000, Keeping the Faith; r. Edward Norton), Peklo s princeznou (2009; r. Miloslav Šmídmajer), Milovaní (2011, Les bien-aimés; r. Christophe Honoré); (režie, není-li uvedeno jinak) střm. dok. ze zákulisí divadla Semafor, nazvaný Konkurs (1963; + spol. sc.), kr. hraný dok. o dechových kapelách Kdyby ty muziky nebyly (1963; + spol. sc.), hraný debut o několika všedních dnech učně v samoobsluze Černý Petr (1963; + spol. sc.), příběh milenců na jednu noc Lásky jedné plavovlásky (1965; + spol. sc.) s Hanou Brejchovou a Vladimírem Pucholtem, střm. muzikál Dobře placená procházka (TV–1966; spol. režie Ján Roháč) s dvojicí Suchý + Šlitr, hořká komedie Hoří, má panenko (1967; + spol. sc.), nemilosrdně obnažující lidskou omezenost a bezohlednost, kr. f. La pince à ongles (1969, Kleštičky na nehty; r. Jean-Claude Carrière; spol. sc.), jízlivá generační komedie Taking Off (1971, Taking Off; + spol. sc.), epizoda z filmu I Miss Sonja Henie (1971, Stýská se mi po Sonie Henie; + herec), segment Desetiboj (The Decathlon) z dok. filmu o letních olympijských hrách v Mnichově, nazvaného Viděno osmi (1972, Visions of Eight), alegorický příběh o nezlomnosti lidského ducha, zasazený do prostředí psychiatrické léčebny, Přelet nad kukaččím hnízdem (1975, One Flew Over the Cuckoo’s Nest) s Jackem Nicholsonem, adaptace proslulého divadelního muzikálu Vlasy (1979, Hair) s Johnem Savagem a Treatem Williamsem, přepis románu E. L. Doctorowa Ragtime (1981 – V) s Jamesem Cagneyem v jeho poslední roli, filmová verze jevištního dramatu Petera Shaffera o střetnutí geniality a průměrnosti Amadeus (1984, Amadeus) s Tomem Hulcem a F. Murrayem Abrahamem, kostýmní snímek podle Nebezpečných známostí Choderlose de Laclose pod titulem Valmont (1989, Valmont) s Colinem Firthem a Annette Beningovou, životní příběh známého pornomagnáta, který úspěšně bojoval za svobodu slova, Lid versus Larry Flynt (1996, The People Vs. Larry Flynt) s Woodym Harrelsonem, biografie televizního komika Andyho Kaufmana, nazvaná Muž na Měsíci (1999, Man on the Moon) s Jimem Carreyem, historické drama Goyovy přízraky (2006, Goya’s Ghosts; + spol. sc.) s Natalie Portmanovou, Javierem Bardemem a Stellanem Skarsgårdem v úloze slavného malíře, záznam divadelní inscenace jazzové opery Suchého a Šlitra Dobře placená procházka (2009); (výkonná produkce či podíl na ní) kr. f. Dreams of Love (1990, Sny o lásce; r. Jeffrey Mueller), Way Past Cool (2000, Mnohem víc než v pohodě; r. Adam Davidson), Nomad (2005, Nomád; r. Sergei Bodrov, Ivan Passer – V), A Short History of Decay (2013, Krátká historie rozkladu; r. Michael Maren – TV). -mim- (3/2017, 4/2018)